Vinegar Joe / Six Star General (1973)

Vinegar Joe jsem objevil už v sedmdesátých letech jako existující kapelu, ale pod náporem takového proudu skupin a alb jsem se k nim dostal zase o něco později, když už prakticky neexistovali a jméno Elkie Brooksové bylo skloňováno s velkým respektem jako pojem na sólové dráze. Takže by se dalo říci, že díky ní, jsem po letech zatoužil se s touhle skupinou seznámit a tak jsem narazil na jejich hudební produkci.
Asi bychom si měli říct, že název kapely pochází od amerického generála Josepha Warrena Stilwella, zpravodajského důstojníka za první světové války, ale především vrchního velitele americké vojenské mise během války v Číně, který velel čínské armádě Tchiang-ai-shecka proti komunistickému rozpínání směrem do Barmy a Indie a na rozsáhlém území Číny. Vyznamenal se též během bojů na Okinawě proti Japoncům. Je podle něho pojmenovaná široka silnice spojující Čínu s Indií, která byla dokončena na konci druhé světové války a byla podle generála i pojmenována. Svou přezdívku „Vinegar Joe“ získal jako odborný vojenský instruktor podle nalezené karikatury, která rychle zdomácněla…

PROUD TO BE (A HONKY WOMAN – mocný nástup bicích nástrojů a percussion a pak už se vám zařízne do uší pořadně ostrý hlas výtečné Elkie Brooksové, která zpívá od první skladby jako by šlo o život. Tato britská kapela navzdory svému původu zněla hodně americky, což se možná v konzervativně smýšlející Británii považovalo za jistou nevýhodu. Skladba ovšem šlape jako pořadně namazaný stroj v dusavých rytmických postupech a kytarista Pete Gavin pomocí bottlenecku žahá svoje klouzavé tóny a sází do pořadně odvázaného tématu i rázné kytarové doprovody s přeznívajícími flažolety. Skladbě ovšem jednoznačně vévodí výtečná Elkie Brooksová. Nejenže to byla řízná zpěvačka, byla to i krásná ženská a tak na koncertech kapely nebyla nouze o ty, kteří ji chtěli vbidfět pěkně zblízka…. Výtečný začátek!

FOOD FOR THOUGHT – druhá skladba ubere na energii a ve středním tempu plynoucí rytmus a harmonické pozadí tvoří základy zpívajícímu Robertu Palmerovi, který se ve zpěvu propojuje s Elkie Brooksovou. Oba zpívají s velkým nasazením a výrazem v plnokrevných nástupech. Mike Deacon vloží do skladby tehdy ještě nepříliš rozšířené mňoukání na analogový Moog synthesizer. Musíme konstatovat, že oba zpěváci jsou velmi dobře orientováni nejen rockovým základem, ale především orientací na plnotučná americký bílý soul…

DREAM MY OWN DREAMS – v úvodu nemůžeme přeslechnout naléhavý klavír ve stylu honky tonky a klouzavá steel-kytara nabídne zvonivou variantu ve stylu jižanského rocku. Čitelná harmonie a úderná rytmičnost se výtečně propojují s kombinovanými hlasy Palmera a Brooksové. Mike Deacon zahraje uprostřed skladby vynikající sólo v pojetí zmíněného honky tonky, jako vystřiženého z nějakého starého černobílého westernu. Žádné rafinovanosti, nebo harmonické zvraty, ale všechno plyne ve správných proporcích….

LADY OF THE RAIN – tato skladba je sólem pro Elkie Brooksovou, která nám dává popřát vychutnat si její čistý vokální projev s jasným pěveckým podílem s mírným altovým zabarvením. Také zde hudební doprovod hraje spolehlivé melodické obrazy, je třeba vyzdvihnout výtečné baskytarové party Steveho Yorka a relivé tóny elektrického piana Mika Deacona. York navíc přidává nostalgicky znějící foukací harmoniku., cinkání akustické kytary Peta Gagea dokresluje základní harmonii. Příjemná skladba pohodového typu.

STAY TRUE TO YOURSELF – v následující skladbě se nám ale hudba promění ve funk. Přesná přediva clavinetu, sekající doprovodu elektrické kytary a pořádně vypointovaných bicích nástrojů jsou na velmi slušné hráčské úrovni Chválit je ovšem třeba především divoce rozpoutaný vokál Elkie Brooksové, ale i Roberta Palmera. Jejich hlasy působí jako šlehání divokým ohněm plamenometu. Dobře proaranžovaná skladba, jejíž vokální složka vám pořádně zvedne tlak. Velmi přesvědčivé pojetí zpívaného bílého soulu.

BLACK SMOKE RISING FROM THE CALUMET – klavírní téma podporované dlouhými tóny hammondek nabídne úvod ve stylu procítěné balady Brooksová má jedinečnou schopnost pracovat s hlasem s neuvěřitelnou lehkostí, mazlivostí a přitom s pořádně ozubeným ostřím. Jazzové zabarvení hudebního doprovodu zavádí píseň do jiného hájemství. Podmanivé přeznívající tóny elektrického piana spojené s pěveckou výpovědí vynikající zpěvačky doprovázenou sbory z pozadí se skutečně táhne prostorem jako onen deklarovaný černý kouře z indiánského kalumetu. Deaconovy hammondky dokáží namíchat správné proporce, stejně tak jako výborně sejmutá basová linka Steveho Yorka svazuje rytmická spojení s bicími nástroji. Brooksová je plná nesvázaných emocí a její sametový alt vybuchuje jako dravá erupce explodující sopky. Její výkřiky mají charakter orgasmu v maximální extázi… V závěru si pohrává s jemnostmi harmonie už jako zasněná nepolíbená panna.

GIVING YOURSELF AWAY – úderný rock přináší zemitou dravost a rytmickou rozpoutanost. Brooksová a Palmer se výtečně pokládají do těchto doprovodů, do kterých jim Gage servíruje klouzavé tóny steel-kytary. Dostane příležitost se projevit jako suverénní sólista, i když příliš neplýtvá tóny, ale spíš jimi čaruje v přehledných kruzích. Vokální linky jsou ve skladbě tentokrát vedeny spíše ve sborovém pojetí bez výraznější sólových ambicí, třebaže zůstávají hlasy obou protagonistů stále čitelné a dobře se doplňují.
Závěrečná gradace skladby probíhá ve zrychleném tempu až do samého závěru….

TALKIN´ ´BOUT MY BABY – zvláštní skladba. V úvodu slyšíme preparované zvuky clavinetu a elektrické kytary, která rozkládá jednotlivé akordy. Basové figury se propojují v rytmických obrazcích a vytvářejí zajímavý základ skladby. Jejím autorem je také baskytarista – bývalý hráč z Mayallových Bluesbreakers, ale především z prvního období bluesrockových Free – Andy Fraser. Gageova kytara je preparována přes talking-box, což v téhle době byl docela revoluční počin. Paslmer zpívá s velkým emocionálním vypětím a jeho exponované tóny ve výškách se vám zařezávají do mysli. Sbory v pozadí se blíže opět k soulovému pojetí…

LET ME DOWN EASY – pořádne odpíchnutý úvod a máme tu rockovou skladbu s výrazným riffem, v němž se unisono kytary a baskytary rozbíhá vpřed za náporu bubenických breaků Peteho Gavina a Yorkovy baskytary. Elkie Brooksová je opět ve svém živlu a hlas jako žraločí zuby prořezává melodii v pořádném nasazení. Tohle je pořádně drsný rock v prvním plánu a svým nekompromisním nápřahem se hodlá zařadit do dobově syrové hudby, která se v třiasedmdesátém roce na britských ostrovech předváděla.

FINE THING – závěrečná skladba nám připomene mírný derivát hudby Free a raných Bad Company. Rytmická pregnantnost a údernost strojního bucharu se prolíná s výtečným Palmerovým zpěvem, který nejenže výtečně frázuje, ale pracuje se suverénními harmonickými postupy. Pete Gage do skladby vloží pořádně zemité kytarové sólo. Ani zde se přílíš nehraje na efekt, ale v daných přímočarostech se dotváří celkový koncept skladby v níž dříme bluesový náboj výtečně prokreslený zpívaným hlasem a sboristy. Náš výlet po rozsáhlé virtuální silnici šestihvězdičkového generála je u konce…

Vinegar Joe skončili po třech albech. Jejich hlavní síla tkvěla především v koncertních vystoupeních, při nichž se skupina, ale především její oba sólisté dostávali do zpívaného emocionálního běsnění, které mocně cloumalo s přítomnými davy.
Sólové kariéry Brooksové a Palmera v obecném pojetí překryly jejich působnost ve Vinegar Joe, takže si myslím, že se dnes na tuhle kapelu poněkud zapomnělo. Alespoň si nepamatuji, že by je za posledních dvacet let slyšel hrát v rádiích a to ani v rockově orientovaných. Palmer skončiol jako obarvený blonďatý seladon, jehož hudba ani v nejmenším neupomínala na jeho minulost ve Vinegar Joe. Elkie Brooksová podobně jako Maggie Bellová zpívají dodnes – třebaže jen v klubovém formátu. Její hlas a proporce zpívaných emocí však nezaznamenávají výraznější propad, třebaže zpívá hudbu méně ostrou a dravou jako kdysi. Je to ovšem pořád dáma daného stylu.
Po pěvecké stránce by album dosáhlo na plný počet hvězdiček, ale přesto mám pocit, že po muzikantské a skladatelské stránce jsou na albu čitelné jisté rezervy a tak raději uberu a dávám čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba Vinegar Joe - Six Star General
» popis a diskografie skupiny Vinegar Joe