Sparks / Kimono My House (1974)

Po dvou albech se bratři Maelové rozhodli dobýt také ostrovy a starý kontinet. Své parťáky nechali za oceánem a vydali se do Anglie, aby zde zúročili dosud nabyté zkušenosti. Postavili nové Sparks a hned první počin v této sestavě se stal jejich majstrštykem, který vytěžil to nejlepší z výborných náznaků na Sparks a A Woofer in Tweeter's Clothing. Bratři nadále stavěli na originálních kompozičních nápadech Rona a téměř operním falzetu Russela, s novou sestavou však přitvrdili (zvláště kytara dokáže mít potřebný říz) a s pořádným drajvem vrhli mezi nic netušící posluchače takové pecky, jako jsou např. This Town Ain't Big Enough For Both Of Us či Amateur Hour.

Já se k tomuto LP dostal někdy ve čtrnácti (1977), ovšem někdo jej nechal na sluníčku a bylo tak prohnuté, že jsem musel upravit přenosku, aby bráchův gramec Tesla NC 420 byl schopen desku vůbec přehrát. Ze zánovní steresoupravy se na mě valila jedna darda za druhou a když dohrála, byl jsem vždy ještě chvíli jakoby paralizován tou nádhernou směsí rocku, heavy popu a glamu.

Dneska už Kimono My House vnímám střízlivěji, ale vzpomínky se vybavují a požitek dostavuje. Protože jsem jej vždycky bral jako celek, nebudu ani v této chvíli dělat výjimku a popis jednotlivých songů nechám na někom jiném. I když vnímám toto dílo jako vrchol tvorby Sparks, s nástupem nového zvuku trochu postrádám onu rozmanitost, lehkost a hravost, které zdobily předchozí alba.

» ostatní recenze alba Sparks - Kimono My House
» popis a diskografie skupiny Sparks