Santana / III (1971)

„Third Santana“, „3rd Santana“ – nebo u nás nazývané Batuka (podle úvodní skladby) považuji v rámci bohaté produkce alb kapely za nejzdařilejší projekt a podle mého soudu asi za nejlepší. Netvrdím ovšem, že nejprogresivnější. Samozřejmě zhruba do r. 1974 vykazují všechna alba kapely vysokou úroveň, zejména první období, ale pokud bych měl vybrat jedno jediné, asi bych se ustálil, že si nejvíc stojím za tímto.
Kapela přitvrdila – nový byl mladý kytarista Neal Schon, který Carlosovi Santanovi participoval v jeho kytarových sólech. To byl hodně dobrý nápad, protože tím album skutečně získalo na ještě větší pestrosti a barevnosti.
Latinsko-americký sound zůstal zachován, objevila se ale na albu i dechová sekce složená z výtečných jazzmanů Tower Of Power a milovník syrových (místy až hardrockových) kytar si rovněž přišel na své.
Album jsem poprvé získal v již několikrát zmiňované sérii Dum Dum India s velmi mizerným zvukem a praskáním, ale podařilo se mi později získat krásnou otevírací americkou verzi, na níž vynikl výtvarný počin, který ve stylu fantasy nabídl jedinečnou podívanou, kterým jsem zůstal fascinován dodnes. Má název „Světelná podívaná těžké vody“ a výtvarníky jsou Joan Chase a Mary Ann Mayer. Obal, který by se krásně vyjímal v nějaké galerii. CD verze ovšem ještě zvýraznila zvukové finesy a jemnosti a tak se dneska kochám opravdu výtečným zvukem, výtečného alba výtečné kapely…..

BATUKA – percussion přicházející zvolna odněkud zdálky, které prokresluje baskytarový riff, ke kterému se zvolna přidává i elektrická kytara. Výtečný a plnotučný začátek! Latinsko-ametrická rytmika se nádherně rozvinula a už máme možnost vychutnat si kytarové eskapády Carlose Santany a mladého Neala Schona. Je to lahůdka. Kytarová jízda ve velkém formátu. Jednotlivé barvy kytarových tónů jsou preparovány wah ewah pedálem, ale i echoplexem a nesmíme zapomenout na hammondky, které to všechno spojují svým téměř kosmickým soundem. Skladba po emocionální expresi zvolna utichá a vrací se k původnímu tématu a volně přechází do další…

NO ONE TO DEPEND ON – nádherné prolínání kytarových partů Santany a Schona. Velmi dobře vymyšlený riff, má nosnost betonových základů přehradní hráze. Barevné perkusivní zvuky timbales, na conga, bonga, kravské zvonce a sborově zpívané hlasy v uvolněné podobě a pak přichází krásné stereofonní kouzlení. Zleva Santana zprava Schon a samozřejmě playback Santanova famózního sóla. Spousta energetického potenciálu, kterému ale ani mladý Schon nezůstává nic dlužen. Skladba měla spoustu tanečních příznivců, ale i zásadní hardrockem nemohli vůbec nic namítnout. Živelnost podání a živočišnost v soundu je nesdělitelná. Přitom formální harmonická struktura skladby není nějak složitá. Dobře napsané aranžmá z ní ale dělá opravdové rockové umění. Jedna z nejsilnějších skladeb na albu!

TABOO – mocný zatěžkaný úvod elektrických kytar, bicích nástrojů a varhan a poté se skladba nápadně zklidní do tradiční latinsko-americké podoby s pestrými percussion a varhaník Gregg Rolie se od hammondek ujímá mikrofonu. Má podmanivý hlas, třebaže to není typický zpívající fronman. Nádherný dlouhý tón Santanovy kytary letí prostorem jako sluneční paprsek. Dave Brown hraje melodickou, ale přesto nijak komplikovanou basovou linku, nemá to ani zapotřebí, protože rytmická složka je opravdu v kapele rozvinutá, kytarové ornamenty dokreslují z pozadí základní téma. Je to velmi dobře napsaný „ploužák“ , který ovšem neztrácí nic z rockové identity a opakující se schéma varhan, kytary a nad tím divoce sólujících tónů elektrické kytary dovádí skladbu až k samotné katarzi, kde přeznívají kytarové tóny a zvuky percussion. Nezbývá než chválit!

TOUSSAINT L´OVERTURE – název skladby zní francouzsky. Jedná se o jméno slavného vůdce povstání domorodců proti koloniálnímu útlaku, který je dodnes vnímán v latinsko-americkém prostředí jako kultovní revoluční postava…. Tak tohle je správně emocionálně rozpoutaná skladba v latinsko-americkém stylu. Tady prostě vnímáte prostředí jako živý účastník. José Chepito Areas, Mike Carabello na percussion a výborný Michael Shrieve na bicí nástroje nám ukazují v téhle skladbě, že rytmické party jsou zde na velmi vysoké úrovní včetně Brownových modulovaných basů. Gregg Rolie rozjíždí sólo na hammondky v daných emocích, není to sice Emerson nebo Lord, ale na tohle v dané hudební formě nehraje… Santana opět vypálí vynikající melodické sólo s Schonem v patách a Coke Escovedo a Rico Reyes – hostující Mexičané zpívají španělsky pod hutný rytmický a pořádně ostrý kytarový doprovod až do náhlého zcela nečekaného závěru před vyvrcholením…..

EVERYBODY ´S EVERYTHING – emoce se dále ujímají slova. Ale jsou zde také výteční jazzmani z kalifornské kapely Tower Of Power, zpěvu se ujímá opět Gregg Rolie sekunduje mu zpěvačka Linda Tillery. Po první sloce se v mezihře ujímá sóla na hammondky Rolie. Rozjíždí to ve velkých emocích a nešetří tóny a ohýbáním zvuku. Po další zpívané sloce přichází ke slovu Santana, ve svých zběsilých kreacích se doslova vysvléká z kůže. Tomuhle já říkám hra jako o život. Závěr skladby patří opět divokým percussion

GUAJIRA – latinsko-americká samba podle nejlepších pravidel daného žánru. Na klavír zde hraje pohostinsky Mario Ochoa, který velmi stylově zapadá do daného žánru. Vedle svého pojetí dokáže vložit do písně i prvky latinizovaného jazzu. Sólový zpěv patří Rico Reyesovi, který se střídá s Coke Escovedem. My cítíme, odkud Santanova hudba pochází a kde vyrůstají její kořeny. Trumpetista Luis Gasca zahraje další příjemné sólo a to už je tady zase Carlos se svým sférickým kytarovým tónem. Když přivřu oči vidím mexickou ristorante s patiem, svůdné seňority s mocnými prsy, havraními vlasy a velkými korálemi a rozevlátými sukněmi, Mexičanky v sombrerech s hustými kníry, polité stoly sherry a pulque a v talířích kuře enchiladas, ve sklenkách pina colada…. No prostě pastva pro oči, ale pro nás hlavně pro uši…

JUNGLE STRUT – další skladba má opět výraznější rockový sound. Je to instrumentální příspěvek. Hammondkový úvod, kvílivý tón kytary a bloudivé údery na percussion a potom rychlý kytarový break a percussion rozbíhají s bicími nástroje celou skladbu v rychlém až superrychlém tempu vpřed. Přiznávky hammondek dělají prostor hlavně oběma kytaristům, ti ovšem hrají opět ve velkém stylu. Rolie si zjedná prostor pro svou klávesovou eskapádu v dalších varhanních emocích a Michael Shrieve na bicí nástroje jede přesně jako namazaný stroj podporován Carabellem a Areasem. Zase to výtečné prolínání kytarových partů, které žena melodii a rytmy divoký vodní tok na imaginární mlýn. Rytmické akcenty čeří rozběhnutý sound i ve výtečných kytarových doprovodech a vy máte pocit, že tohle emocionální řádění snad nikdy neskončí a musíte obdivovat neuvěřitelné hráčské nasazení…..

EVERYTHING´S COMING OUR WAY – poprvé slyším akustickou kytaru a také spíš písničkovou skladbu, skladbu zpívá sám Santana za doprovodu Lindy Tillery. Šlapavé rytmy percussion dokreslují hammondky a střídání durových a mollových akordů sází na čitelnou melodii možná mírně baladického typu. Také jakási nespecifikovaná lyrika se v písni nezapře. Jedná se pravděpodobně o nejsubtilnější skladbu na albu, přestože ani zde kreativní percussion nezahálejí a hammondky ohýbají tóny. Příjemné odlehčení po předešlých náletech rytmů a kytarových sól.

PARA LOS RUMBEROS – jak jsem se dozvěděl, tenhle libozvučný název ve španělštině neznamená nic jiného než oslavu popelářů – tedy přesněji sběračů odpadků a že jich místní obyvatelstvo dokáže vyprodukovat víc než dost, o tom se nebudeme přít…
Klasická latinsko-americká záležitost podobně jako Guajira, ale hraná s výraznějšími rytmickými proměnami. Na trumpetu je zde opět Luis Gasca a hostující dechová sekce Tower Of Power. Příležitost pro Arease, Carabella, Shrieveho na percussion… člověk má pocit, že na conga, timbales, tamburínu, žraločí zuby, claves, bonga, kravské zvonce, skulls a další možné a nemožné bicí instrumenty hraje ve skladbě každý kdo byl momentálně ve studiu. Je to emocionální a žhavě podmanivé až do závěrečného… uhhh.

Pokaždé, když tohle album poslouchám, vyvolává tu u mě docela jiné asociace. Vybaví se mi jaro r. 1973, kdy jsem v Adamově u Brna viděl jedinečný koncert pražské skupiny Formace, která měla skutečně jepičí život, její koncerty by se daly spočítat na prstech obou rukou (ostatně už jsem se o tom asi zmiňoval na jiném místě). Vláďa Mišík: sólový zpěv, percussion, Petr Pokorný: elektrická kytara, Michal Vračko: elektrická kytara, Jiří Kozel „Mužík“: baskytara, zpěv, Karel „Káša“ Jahn: bicí nástroje a hostující Petr Kalandra: akustická kytara, foukací harmonika, zpěv, percussion…. Formace hrála skvělý blues-rock a hlavně mě fascinovala jejich coververze skladby NO ONE TO DEPEND ON právě ze santanovského alba „Batuka“. Michal Vračko vlevo, Petr Pokorný vpravo, uprostřed Vláďa Mišík a opravdu výtečným způsobem si poradili s tímto originálem. Samozřejmě Formace neměla hammondky, ale i tak tahle skladba byla velmi zdařilým počinem po všech stránkách. Kytary se vzájemně prolínaly a zjednávaly si vlastní prostor, stejně jako v kolektivním schématu a do toho Vláďa a Petr Kalandra na congo a kravské zvonce… Tuhle skladbu jsem o rok později viděl na Dnech tisku rozhlasu a televize na Riviéře hrát Skupinu Františka Ringo Čecha. Na pódiu stáli Viktor Sodoma a Jiří Schelinger. Kytarový „démon“ Oldřich Říha hrál santanovský part a druhou kytaru suploval na elektrické piano Miloš Nop. Protože jsem měl možnost posoudit, jak zní originál a nezapomněl jsem verzi Formace, připadalo mi, že čechovská verze NO ONE TO DEPEND ON – nazvaná přiblble Kluci už je to tady (dokonce je to nahrané i na nějakém Schelingrově albu) nemá absolutně žádnou soudnost. Říhovo těžkopádné a kostrbaté vedení kytarového tématu bylo opravdu dost ubohé a otázka stojí, zda vůbec bylo třeba podobnou coververzi vytvářet… a nevěnovat se raději skladbám typu…. „poletíme zítra vesmírnou raketou, na Venuši zakletou. Moje teta dělá totiž namouduši pořádek na Venuši“…. Nějak tak to bylo, ale to už nemá se Santanou zhola nic společného.
Třetí řadové album Santany se mi líbí komplexně po všech stránkách. Jásala nad ním odborná kritika, ale zaujímalo v dané době i čelné pozice na žebříčcích devět týdnů a skladba No One To Depend On dokonce dosáhla v Billboardu na druhé místo, což bylo v dané konkurenci obrovským úspěchem! Kapela zde dosáhla v jistém slova smyslu svého vrcholu a podle mého názoru překonala i slavné album Abraxas (které se mi samozřejmě také hodně líbí). Hudební režii měl na starost jistý Glen Kolotkin, podle jména to nebyl žádný pravověrný Američan a to se mi líbilo.
Nikdy nepřestanu litovat, že v takovém roce 1971 a 1972 k nám Pragokoncert Santanu nepřivezl. Myslím, že by zbořili Lucernu v Praze a že by naplnili i lecjakou halu nebo letní amfiteátr. Zato Vesjolyje ribjata, Allu Pugačevovou, Editu Pjechovou, Muslima Magomajeva… těch jsme si „užili“ víc než dost. Ještě jednou Vám za ně děkujeme, soudruzi! Santana byl sice devizový subjekt, ale prostředky vynaložené by se Vám vrátily…. Jenže problém byl jinde. Santana se narodil na nesprávné straně zeměkoule a tím pádem byl málo ideový…
Kdybych měl doporučit neinformovanému posluchači nějaké album od Santany k poslechu, určitě bych citoval tohle album.
Plný počet hvězdiček!

» ostatní recenze alba Santana - III
» popis a diskografie skupiny Santana