Spirit / Twelve Dreams of Dr. Sardonicus (1970)

Voytus napsal výtečný profil skupiny Spirit k čemuž se nedá nic dodat. Vyčerpávajícím způsobem představil chronologicky a historicky jednu z nejzajímavějších kapel USA své doby. Čímž mu touto cestou blahopřeji a děkuji – je z toho cítit velké zaujetí a entuziasmus.

Docela jsem zvědav, kolik pánů progboardistů tuhle americkou skupina bude znát.
Mělo by být ale známo, že to je "ta kapela", jejíž skladbu Taurus pd Randyho Californii je nutné brát jako inspirační zdroj ke slavné skladba Led Zeppelin - Stairway To Heaven! A také jsou známí tím, že bubeník Cassidy hrál na bicí i holými dlaněmi, což po něm převzal ve vypjatých okamžicích i "Bonzo" Bonham!
Soudě podle recenzí se ale obecný zájem točí jinam a tak zkusím jako první zameditovat nad jejich – podle mého názoru – nejlepším albem, které vytvořili.

Album Twelve Dreams Of Dr. Sardonicus jsem si koupil ve Vídni před mnoha lety. Výtvarně zajímavým experimentem byl už samotný obal alba, který hippieovsky vyhlížející skupinu s charismaticky holohlavým bubeníkem představoval jako deformovaný obraz v zrcadlové síní pod petřínskou rozhlednou v Praze. Na obal alba už určitě díky tomuhle konceptu těžko zapomenete. A tak už jenom připomenu, že lví podíl na tomhle konceptuálním projektu měl producent David Briggs, který úspěšně spolupracoval i s folkrockovým písničkářem Neilem Youngem, kterému kapela vděčila za velký umělecký vklad do hudební formy.
U nás tahle kapela nebyla k sehnání.
Poprvé jsem ho poslouchal na nějakém večírku, kde byla zakázána jakákoliv „moc populární rocková hudba“ a hledaly se nějaké undergroundové opusy a Spirir se tam vyjímaly vedle Franka Zappy a Captaina Beefhearta. Ještě jsem si vzpomněl, že jeden kamarád-výtvarník posléze emigrant do USA dostal přezdívku Sardonicus a pak se všude i takhle podepisoval. Kdoví, třeba se ke Spirit ještě úžeji v USA přiblížil, ale stopy po něm se mi definitivně ztratily…
Dnes mám bohužel k dispozici jenom toto album, ale pamatuji si, že první tři alba Spirit se mě také hodně líbily. Myslím ale, že uměleckého vrcholu bylo dosaženo právě tímto albem….

PRELUDE – NOTHIN´ TO HIDE – začátek zní téměř folkově. Jemný čitelný hlas podporovaný sborem a akustickou kytarou jako úvodní téma. Úderný akord ovšem do tématu přivolá rockovou kapelu s údernými bicími nástroji a dunivou baskytarou. Elektrická kytara kreslí v tématu dlouhými přeznívajícími efekty a vkládá do melodie vibrující tóny, sborové zpěvy jsou proloženy kytarovými svisty a zemitý rytmus rozbíhá skladbu vpřed v zásadních akcentovaných nárazech rytmu. Kytara má kosmický sound, který se tříští v nekonečnu, zajímavé a podnětné….

NATURE´S WAY – další skladbu zahajují percussion s bicími nástroji, akustická kytara a vroucí pěvecký projev, kterému sekundují sborové hlasy, ale také údery do tympánů. Tajemné bublání a šumění posouvá hru na percussion vpřed, za akcentované akordy elektrické kytary a další breaky bicích nástrojů se spojují s výtečnými sbory. Pochválit je třeba výtečně sejmutou baskytaru, která výrazně vyčnívá nad ostatní instrumentaci.

ANIMAL ZOO – percussion otevírají další skladbu se sekanými kytarovými party a skupina jede na plný plyn a zase zde máme vynikající basové party a rytmické proměny, které mě přivolavají atmosféru sanfranciských skupin konce šedesátých let. Klavírní nástup se prolíná s varhanními party, spíše ale dokreslují atmosféru, než by se instrumentálně nějak podílely na dalších harmonických postupech. Těm vévodí především výtečné zpěvové postupy, natočené v psychedelických obrazech v přísném kánonickém postupu. Výtečné propojení hudby a zpěvu!

LOVE HAS FOUND A WAY – bzučení synthesizeru navozuje psychedelické efekty, které podpírají zvláštní harmonie a vícehlasé zpěvy. Rozpínání mysli se děje ve zvláštních obrazech, kde není nouze o netypické nástroje jako je marimba a tónový generátor vytváří tajemnou ozvěnu (efekty mě trochu přivolávají legendární beatlesovskou skladbu I Am The Walrus), ale skladba se posouvá náladotvorným směrem, jako při nějakém zvláštním obřadu

WHY CAN ´T I BE FREE – velmi subtilní hlasové polohy s nazvučením do ozvěny se prolínají s rozkládanými akordy akustické a elektrické kytary s tajemným psychedelickým šumem

MR. SKIN – ve hře jsou hammondky, které až dosud nebyly v rámci instrumentace dostatečně čitelné. Baskytarové party s bicími nástroji jsou v popředí a také slyšíme dechovou sekci, která dokresluje pozadí za hammondkami. Rytmus expresivně pumpuje a nabuzuje k výrazným expresím, které přináší sólující tenorsaxofon, kterého střídají dlouhé tóny elektrické kytary. Patrný posun k jazzové formě podle amerického modelu. Skladba pojednábá o holohlavém bubeníkovi kapely – charismatickém Edu Cassidym.

SPACE CHILD – rozeznívané klavírní akordy s tajemně znějícím dozvukem elektrické kytary důrazně doplňuje baskytara a syntetické synthesizerové pasáže s klasickým Moogovým timbrem. Také tato skladba má spíše jazzový charakter náladotvornými obrazy, do které vstupují výrazné harmonické proměny. Po krátké odmlce se původní téma vrací zpět a registrujeme určité instrumentální napětí, které se v dynamických odstínech ztrácí a vrací

WHEN I TOUCH YOU – úvod skladby v psychedelických obrazech prvních alb Pink Floyd, tady je ta inspirace hodně čitelná. Syrová elektrická kytara kreslí impresivní opakující se obrazy a dunění baskytary a tajemné hlasové odstíny se kloubí s bubláním hammondek a opět těmi zvláštními vokálními party. Mají vzestupnou tendenci a expresivně tlačí ve stupňování harmonie, pak ale dochází k různých psychedelickým proměnám, v nichž se zdůrazňuje základní motiv. Kvílívé kytarové nálety mají výrazné omamné účinky a jejich tříštění v prostoru se nekonkrétními zvuky je hodně sugestivní.

STREET WORM – inspirací v této skladbě byla saxofonová hra jazzového génia Johna Coltranea jehož hudební linku Randy California přetransformoval pro elektrickou kytaru, John Locke na elektrické piano hraje úderné akordy za výtečných basových nástupů Marka Andese. Prolínání jazzového tématu s rockovým vytváří zajímavé hudební útvary a California zde skutečně hraje vynikající kytarové sólo s technicky výrazovými prostředky opravdového mistra, která navíc zvukové experimenty dostávají do psychedelického oparu….

LIFE HAS JUST BEGUN – vybrnkávané réma pro akustickou kytaru se propojuje s vokálními party. Skladba pojednává o výtečném plemeni koní, které pěstovali indiáni z kmene Kiowů v lokalitě Topanga v jižní Kalifornii. Klavírní tóny se prolínají s akustickou kytarou a navozují jakousi obřadní až zaříkávačskou atmosféru…

MORNING WILL COME – tak tahle skladba má zase úderné rockandrollové téma, což podmiňuje kytarová hra, dusavá rytmická složka, ale i dechová sekce. Skladba má hitové ambice a také Spirit dovedla do hitparádových souvislostí. Klasický příklad amerického rocku – má přímočarost, nekomplikovanost a jasný a přímý tah na branku. Výrazně se odlišuje od ostatních skladeb na albu.

SOLDIER – závěrečná skladba se hlásí výraznými klavírními party, za nímiž se velebně vinou dlouhé tóny hammondek (možná přímo kostelních varhan?) a dlouhé a táhlé a přesto sugestivně vypovídající vokály dovádějí skladbu do mocného varhanního finále, jako u nějakého bachovského oratoria…

Přiznám se, že další hudební produkce Spirit mi není příliš známa. Slyšel jsou pouze jeden výběr a ten mě nějak zásadně nepřesvědčil, že by kapela směřovala k nějakým vyšším metám. Opakovala se zase ta známá formule: střídání hudebníků ne vždy vede ke správnému vývoji ve prospěch hudební produkce a obávám se, že tohle je i případ Spirit. Smrt Randyho Californii byla velmi nešťastná a myslím, že i pořádnou ránou do týla Spirit, kteří se rozpadali a zase se dávali v různých modifikacích dohromady. Kdoví, kdyby se Randy California vydal do Evropy s Jimi Hendrixem (Randy byl v té době neplnoletý a navíc by zcela určitě nezískal pracovní povolení nebo umělecké působení v metropoli na Temži) – zcela hypoteticky – jak by se další osudy Jimiho odvíjely. Údajně si byli velmi blízcí a představa natočeného alba dohromady mi nezní jako vyložená fantasmagorie. Randy měl spousty příznivců jako hudebník i jako člověk, ale také odpůrců….
Jeho hudební podíl ve Spirit je ale velmi výrazný!
Docela mě zaskočilo přirovnání (významové) alba Twelve Dreams Of Dr. Sardonicus s Dark Side Of The Moon od Pink Floyd… nebo s Tommy od Who. Je to velmi odvážné tvrzení a nutí mě to k hlubšímu zamyšlení…. Nejsem si úplně jist tímto srovnáním, ale o významu alba nijak nepochybuji!
V každém případě je ale tento opus významným dílem v oblasti americké psychedelie, které vstřebala spoustu dalších vlivů a hudebních principů a jako jednotící konceptuální album ho skutečně dekoruji plným počtem hvězdiček!

» ostatní recenze alba Spirit - Twelve Dreams of Dr. Sardonicus
» popis a diskografie skupiny Spirit