VARIOUS ARTISTS / Česko-slovenská pocta 2011 - Jiří Schelinger (1951-1981) (2011)

Letos uplynulo dlouhých třicet let, kdy v Bratislavě za dodnes ne zcela vyjasněných okolností byl ukončen život zpěváka Jiřího Schelingera pádem do vln Dunaje… Československá rocková scéna v něm ztratila zajímavého zpěváka a slušného člověka, který v nelehké době bývalého režimu cíleně hledal prostor pro vlastní sebevyjádření…
Album je reprezentativním vydavatelským počinem T Production a obsahuje 20 coververzí jeho písní v podání česko-slovenských interpretů…

„Nám se líbí“ – úderný začátek s výrazným hardrockovým riffem je příležitostí pro všechny zúčastněné interprety. Jede se zde na plný plyn s velkým emocionálním nápřahem s dobře šlapajícím hudebním doprovodem, ve kterém není nouze o kytarové exhibice v daném formátu. Všichni přítomní si svou prezentaci užívají v maximálním rozpoložení….

„Což takhle dát si špenát“ – otázka stojí, zda dramaturgie musela zařadit tuhle hodně pochablou skladbu, natočenou původně pro českou komedii (?!). Metalové postupy se zpívajícím Davidem Spilkou jsou aranžérsky v pořádku. Spilka zpívá s takovým zanícením, jakoby interpretoval nějaké závažné sdělení nebo byl nositelem zásadního společenského poslání…

„Kartágo“ – kytarové intro otevírá v zemitém rockovém podání „český Alice Cooper“ Aleš Brichta. Aranžmá skladby má správné proporce v instrumentálním tématu a tak kytarové sólo umocňuje sdělení a unisono kytary, varhan, baskytary v sobě má nejen rockovou naléhavost, ale i příměs orientálního nátěru. Přímý tah na bránu s brichtovskou emocionalitou je nezpochybnitelný. Čitelnost prezentace bez zbytečných aranžérských ornamentů nese znaky dobře seřízeného hardrockového stroje, jemuž není co vytknout…

„Holubí dům“ – zajímavé aranžmá. Zvonění akustické kytary a flangerovaná kytara dotváří účinný background. Přímočaře přesné bicí nástroje s dlouhými basy poskytují solidní základ pro dané pojetí. Pěvecký výraz má smysl pro vyjádření sdělení poetického textu. Balada, která zajímavě inspirovala ke coverzi, jež se jeví jako velmi zdařilý tvar…Peter Slivka, Peci Uherčík a Marcel Palonder svému pojetí věří, aniž by nás zahlcovali falešnými proklamacemi…

„Co dělá indián“ – šlapavá skladba. Její aranžmá má odpich a zní moderně. Nicméně nemyslím si, že by se jednalo o reprezentativní zboží. Příliš průhledné a prvoplánové. Snaha o vytvoření hitu pro komerční rádiový formát. Instrumentální pasáž má svoji rockovou polohu, ale pěvecká prezentace Františka Ringo Čecha, i samotný text nepatří mezi perly domácího bigbítu, jak si asi Mistr myslí. Energetický potenciál jí ale vzít nelze…

„Lucrezia Borgia“ – bytelný rockový nástup slavné skladby. Kytarové schéma je výtečně pojednané, včetně mrštných a výbušných bicích nástrojů. Leona Šenková dodává skladbě mužský pěvecký element, nicméně její (ženskou) rockovou identitu nezpochybňuji. Velmi slušně zaranžovaný rockový doprovod, který propojuje syrové kytarové party s dobře propracovaným sólem uprostřed skladby a rytmické attacky do sklady vkládají vnitřní sevřenost. Velmi dobrý coverový počin pro celý projekt…

„Znám tisíc důvodů“ – akustická kytara v úvodu přináší zklidnění. Viktor Dyk sice není nijak mimořádný zjev na naší hudební scéně, nicméně výrazově se zde představuje v zajímavém pojetí. Přítomnost foukací harmoniky a hammondek vítám jako zpestření. Rockové ostří je sice otupeno, ale nijak to skladbě neubližuje a na albu patří píseň mezi osobité přínosy s mírným dotekem stylu Chrise Reyi….

„Lupič Willy“ – Honza Toužimský z ARAKAINU vytváří další coververzi. Úderný, když už mírně vyčpělý hardrockový riff je páteří skladby. Poradit si s refrénem písně je ovšem oříšek. Metalové schéma dělá co může a tak jsou zde silnější momenty, ale bohužel i slabší. Refrén samotný jsem považoval a stále považuji za kaz celé skladby a tady to platí rovněž. Kapela ovšem šlape ve velkém stylu s důraznými bubenickými breaky a kytarami jako cirkulární pila……

„Jaro“ – přemýšlím, jestli lze vnímat tohle pojetí Mariána Greksy jako jižanský rock, anebo moderní country. Výtečný baskytarový part je ovšem výstavním modelem vedle šlapajících bicích nástrojů a zvonivých kytarových obrazců. Formálně je aranžmá v pořádku a tak přemýšlím, kdo vedl aranžérovu ruku v daném stylu. Docela zajímavé vybočení….

„Jahody mražený“ – plnotučný rock prvního plánu (bez přísad a barviv). Slavný hit dané doby. Má svou přímočarost a nekomplikovanost. ALKEHOL si s tématem poradil v hrubém hardrockovém stylu, který jim vyhovuje a který na něm jeho příznivci obdivují. Zpívané party za podpory bicích nástrojů a posléze další postup v syrovém kytarovém tahu na branku jsou v daných intencích přijatelné, třebaže skladba v originálu měla zpívaný text takový jaký měla a s tím se moc nenadělá….

„Violo, jsem cellista!“ – Miloš „Dodo“ Doležal vystavěl řeřavý rockový sound. Jeho pojetí má patřičnou dravost a muzikantskou emocionalitu. Rytmické proměny ve skladbě znějí zajímavě a svědčí o tom, že se zde opravdu přemýšlelo ve velkém stylu. Mocné pojetí instrumentální stránky má svůj křestní list zapsán v hendrixovských variacích, zpěv samotný už není tak podmanivý jako hudební doprovod…..Důležitý přínos pro projekt.

„Trambus“ – volnější téma, které má spíše písničkovější vyznění v podání GLADIATORA. Vokální složka má svou barvu, ale chybí zde větší výrazovost a emocionalita podání. Opakování schématu má klasické prvky prvoplánového hardrocku. Kytarové sólo v instrumentální části je ovšem precizně vystavěno a šlapavý rytmus dokáže strhnout. Hitová ambice je zde nepřeslechnutelná a možná sama vokální stavba je příliš preferovaná ve skladbě, která by měla mít větší drsnost…. V daných poměrech je to uvolnění.

„Léto s tebou“ – původní téměř lyrická balada byla zrockovaná v interpretaci Zuzany Míkové, (která trochu připomíná Lenku Dusilovou kříženou s Blankou Šrůmovou). Aranžmá není komplikované a tak se lze při něm uvolnit a vnímat dobře nazpívané hlasy zpěvačky, která ještě čeká na svůj pravý okamžik. O jejím talentu ale není pochyb. Otevřené harmonie se zvonivými kytarami mají správné dynamické proporce. Příjemná záležitost…

„Namále mám“ („Don´t Pass Me By“) – původní beatlesovské country-blues prochází dalším vývojem. Schelingerovská verze měla „dechovkovou“ polohu, takže se CODA rozhodla tohle diametrálně změnit. Vokální složka má odér Uriah Heep, ale jinak šlapavý rockový rytmus s klávesovými přiznávkami působí spíš jako aranžmá pro venkovskou tancovačku v pokročilejším pojetí. Kytarové sólo dodává absentující rockovou polohu. Ve druhé části skladba už získává jasnější kontury a větší akceptovatelnost….

„Divné tušení“ – TÖRR dodává syrové metalové pojetí, které žene vpřed rytmické běsnění a vnitřní část skladby nabídne sabbathovský model, ovšem s emocionálně vypointovaným kytarovým sólem. Chraplavý vokální projev Oty Hereše zní sice tuctově, ale je čitelný a srozumitelný na poslech a v daném modelu metalového derivátu se dobře propojuje s daným aranžmá, v němž výraznou podporu skladbě poskytuje dobře seřízená bicí baterie a tříštivý kytarový sound. Důraznost a vibrační zemitost je tady zcela namístě.

„Co je to mezi námi“ – Říhova balada v daném pojetí Dana Horyny a kapely MERLIN přináší docela zajímavé kouzlení elektrického piana, mírně potlačené akustické kytary a zajímavých basových modulací. Sentimentální Čechův text měl pravděpodobně oslovit pubertální dívenky, což se podařilo a podaří možná i dnes (?). Aranžmá skladby s použitím flétny má podmanivost a vytváří jistou kontemplaci… Příjemné vybočení z hardrockového pojetí, aniž bychom poslouchali nějaký laciný pop…

„René, já a Rudolf“ – zařazení téhle skladby považuji za dramaturgické selhání. Jestliže je Jiří Schelinger u nás adorován jako hardrockový zpěvák par excellence (jak ho řada jeho obdivovatelů vnímá), je tahle skladba opravdu nešťastným dramaturgickým rozhodnutím. PATROLA / ŠLAPETO patří ovšem k pražskému koloritu a pokud budeme vnímat tímto úhlem pohledu i tento příspěvek – budiž – jinak ve mně vyvolává spíš rozpaky a píseň samotná pocit umělecké vyprahlosti….

„Holubí dům“ – procítěný projev Ládi Křížka zachovává vroucnost interpretace. Musím konstatovat, že Křížkova léta na popové scéně se na jeho projevu ve skladbě promítají. Navíc mám pocit, že v této coververzi je nejmarkantněji cítit snaha se co nejúžeji přimknout k schelingerovskému originálu nejen v interpretaci, ale místy i v instrumentálním doprovodu, ovšem s výrazně lepší rytmikou. Křížkova interpretace je bezchybná, ale vroucnost v podání má velmi těsnou hranici s patosem, které po sobě natahují ruce….

„Pohřeb přítele“ – kytarové party Stanislava Kubeše (legitimního hudebního souputníka) mají skvělou barvu i výrazové prostředky a také zpívající Petra Janů neztratila nic ze svého hlasového fondu. Rockový sound má těžké pozadí a bluesový nátěr. Kubešovo kytarové sólo je excelentní, má svoji architekturu a technickou suverenitu, čímž tuto coververzi staví do pravděpodobně nejzajímavějšího příspěvku….

„Šípková Růženka“ (Soldier Of Fortune) – slavná balada od Deep Purple posloužila Schelingerovi v dávných dobách sedmdesátých let a jak vidno, poslouží i nyní Petru Kolářovi a INFLAGRANTI. Kolář zpívá procítěně a s výrazem. Národ ovšem rozděluje na ty, kteří ho vnímají jako správného rockera, ale také na ty, kteří ho hodnotí jako popového zpěváka a jak je zřejmé, promítají se tyto aspekty i do samotného interpretačního provedení. Coverdalovské zastřené pojetí slušelo spíš Schelingerovi, i když i sound tehdejší skladby neměl k hardrockové legendě úplně nejblíž….

Asi bych vstoupil Jaroslavu Topercerovi a Miloši „Dodo“ Doležalovi do dramaturgie a některé skladby bych nahradil těmi, které v repertoáru Jiřího Schelingera byly a měly hlubší rockovou legitimitu, i když tehdejší ztvárnění bylo poněkud problematické.
Domnívám se, že i sám Jiří Schelinger by asi těžko souhlasil s některými písněmi, které jsou pokleslým odrazem normalizačních poměrů na hudební scéně sedmdesátých let a příkladem manipulací s jeho talentem a rockovou identitou….
Chybí mi zde třeba skladba „Kluci už je to tady“ („No One To Depend On“ od Carlose Santany), kde by si dnes mohli plnokrevně zahrát dva sóloví kytaristé, balada „Pojď“ („Heart Of Gold“ od amerického písničkáře Neila Younga), anebo „Báječní muži“ („Into The Void“ od Black Sabbath). Schelinger měl v repertoáru docela zajímavé skladby „Tornádo“ a „Buď s námi dál“, které naši rockeři vynechali, což je ovšem na druhé straně věcí názoru a přístupu. Obecně lze ale celý hudební počin přivítat jako tribute s uznáním, protože Jiří Schelinger si to zaslouží plnou měrou…

Jedna věc mi (přiznám se) není jasná.....
Známý divadelník, zpěvák a textař Jiří Grossmann bohužel zemřel v r. 1971.
Skladba Namále mám (Don´t Pass Me By) byla natočena jako coververze Jiřím Schelingerem a Skupinou Františka Ringo Čecha v r. 1975.
V roce 1971 u nás jméno Jiří Schelinger nikdo neznal a zdá se mi nepravděpodobné, aby Jiří Grosmann textoval skladbu Beatles jenom tak, aby tolik let byla nepoužitelná, než ji Čech vytáhl a udělali z ní potom singlový hit a dostali to na album.... Zná někdo nějaké souvislosti? Napadlo někoho vnímat tuhle anomálii?

» ostatní recenze alba VARIOUS ARTISTS - Česko-slovenská pocta 2011 - Jiří Schelinger (1951-1981)
» popis a diskografie skupiny VARIOUS ARTISTS