Atomic Rooster / Nice 'n' Greasy (v USA vyd. jako Atomic Rooster IV) (1973)

Páté řadové album Nice N´Greasy britských Atomic Rooster jsem netrpělivě očekával a proto, když se v r. 1973 objevilo, poměrně rychle přistálo v mé sbírce. Dodnes si lámu hlavu nad tím, jak to, že deska vyšla ve dvou obalových výtvarných modifikacích. Na prvním se nacházelo tzv. volské oko, ve kterém byla vetknuta cigareta (zajímavý výtvarný motiv), ale když se album v r. 1991 objevilo v CD verzi na obalu byl výrazný erotický motiv, kde tři nazí členové kapely třímají v rukou mocné penisy, což muselo být v prostředí konzervativní Británie pořádnou provokací. Zřejmě proto v roce vydání bylo od původního výtvarného konceptu upuštěno…. (Manipulace s obalovým designem zde není poprvé – například legendární Hendrixovo dvojalbum Electric Ladyland s nahými ženami…..)
Navzdory předpokladu, že Atomic Rooster změní sestavu k tomu tentokrát tak razantně nedošlo.
Pouze na kytarovém postu se objevil Johnny Mandala, který vystřídal Steve Boltona. Johnny Mandala byla pouze přezdívka (hudebník tíhnul k indickým filozofiím), jeho občanské jméno bylo John Goodsall. Proslavil se ve druhé polovině sedmdesátých let ve výtečné britské jazzrockové skupině Brand X, ale spolupracoval také s bubeníkem Billem Brufordem a s experimentátorem Brianem Enem.
Razantní návrat ke konceptu ve stylu Death Walks Behind You nebo In Hearing Of… se nekonal a dalo by se říci, že bylo rozvíjeno téma předešlého alba a podle mého názoru zde nedochází k žádnému propadu. V roce hardrockového vrcholu sedmdesátých let Vincent Crane více než na nekompromisní riffy sázel na spojení syrového rocku s blues, soulem, jazzem a tahle tendence mě maximálně vyhovovala…

ALL ACROSS THE COUNTRY – úvodní skladba se nese v podobě elektrického blues. Střední tempo s precizními breaky bubeníka Parnella doprovází Craneovo elektrické piano R.M.I. a a Johnny Mandalla zde vystavěl výtečné kytarové party, které nepřekračují bluesové dimenze. Je ovšem technicky výtečně pojednáno a jednotlivé detaily jsou vypilovány s velkou erudicí. Nad tím se vznáší chraplavý mistrovsky frázující hlas Chrise Farlowa, zpěváka par excellence. Crane od elektrického piana přesedn e ke svým hammondkám a harmonicky rozšíři struktury skladby. V roce 1973 nic superprogresivního neabsolvujeme, ale instrumentální výkony a pěvecké výrazivo jsou jedinečné.

SAVE ME – tohle je ovšem pořádný nápor. Tady ten rockový riff přímo vyskauje ze skladby. Úderná hra na koncertní klavír, střídaná elektrickým pianem a Mandalova elektrická kytara je preparovaná wah wah pedálem. Crane prokazuje velkou schopnost na varhanním pedálu nahradit basovou linku a že je to už u kapely tradiční model, právě zde potvrzuje svou citlivou hrou. Máme zde také dechovou sekci která ostrými přiznávkami čeří background. Farlowe je skutečným britským reprezentantem blue-eyed-soulu a tady to slyšíme velmi čitelně…

VOODOO IN YOU – tajemná jako obřad voodoo, který má ostatně v názvu, je další skladba zbavená výraznějších agresí. Farlowův hlas je jaksi upozadněn a kapela se pohybuje spíš v přemýšlivých rovinách. Elektrické piano podkreslují klávesové basy a nevýbojné bicí nástroje razantního Parnella, který ovšem v dalších skladby rozezní svoji baterii v rychlých přechodech a perkusivními zvuky. Mandala svou kytarou dokresluje v pozadí kvílivé sólo, ale jeho sound není předsunut do popředí, třebaže technicky se v něm dějí zajímavé věci. Tajemná ozvěna v závěru skladbu ukončuje…..

MOODS – klavírní úvod má mírně pompézní nátisk a potvrzuje Craneovo klasické vzdělání. Rozvíjení melodické linky se děje ve velkém stylu a poukazuje na to, že v dané době ani tak klasický nástroj jako klavír, zdaleka nepatří do starého železa, zvlášť když je v rukou opravdového Mistra. Sympatická instrumentální záležitost, osvobozující od plnotučné razance a věrně vystihuje i název skladby „Nálady“. Klavírní akordy jsou ovšem tajemně, ale mírně preparovány studiovou elektronikou….

TAKE ONE TAKE – klavírní téma v úvodu další skladby jakoby zůstává, ale následně se zvolna, ale neodbytně přihlásí celá kapela. Tohle je ovšem instrumentální majstrštyk, v němž divoké klavírní běhy probíhají s dynamickým napětím za výtečné spolupráce s jedinečným bubenickým přínosem a rychlých basových tónů v pedálech. Chris Farlowe se
Jedinečným způsobem dokáže vnořit do melodické linky a s ostrým frázováním sleduje celý rytmický běh. Úžasná vzájemná souhra a precizní detailizování. Mandala je součástí skladby, nijak nápadně nevyčnívá a stále cítím jeho podíl. Kvílivé kytarové tóny jsou doprovázeny sekanými přiznávkami s wah wah pedálem. Myslím, že lahůdka pro hudebníky a milovníky skutečného hráčského mistrovství…

CAN´T FIND A REASON – klavírní vstup je doprovázen smyčcovým doprovodem houslí, viol a violoncell. Chris Farlowe zpívá s velkým zanícením a ve velmi výrazném refrénu nám nabídnu opravdové soulové pojetí. Dokážu si představit, že by byla skladba součástí nějakého filmového příběhu a podmiňovala nějakou „velkou scénu“. Farlowe je mimořádný zpěvák a ve spojení se smíšeným sborem zde dochází k opravdovému vzepětí ducha. Smyčce jsou laděny v duchu slavného aranžéra Paula Buckmastera a v pozadí lze slyšet i tlumenou dechovou sekci. Opravdu výborné….

EAR IN THE SNOW – opakující se téma pro elektrické piano a řeřavou elektrickou kytaru, v němž se prokreslují jemnosti instrumentace. Bicí nástroje rozvíjejí rytmickou linku a elektrické piano a hammondky si vzájemně nekonkurují a ve stereofonním záznamu se jedinečně doplňují. Parnell do své baterie vložil spoustu energetického potenciálu a podle mého soudu zaujímá místo nejlepšího bubeníka, jakého kapela měla. Hraje na proslulou značku Hayman a opravdu je radost ho poslouchat. Mandala vychází z daného tématu, ale dokáže si svoje kytarové běhy zharmonizovat do pestřejšího pojetí, než by dané harmonické mantinely mohly povolit. Instrumentální party z doby, kdy „ještě bylo nutné umět hrát“…

WHAT YOU GONNA DO – v poslední skladbě se prosadil autorsky i sám Farlowe. Blues ve spojení s rockem a soulem má klasické struktury, ale přesto i zde se instrumentálně mají možnost členové Atomic Rooster seberealizovat. Farlowe výtečně frázuje a jeho výraz je stejně mocný jako hlas odřený až na samou dřeň. Radost poslouchat Mandalovo kytarové kouzlení a Craneovy klavírní a varhanní party s pořádně zemitou Parnellovou rytmikou. Hudba vložená do konce šedesátých let – stylová, živočišná a vroucná, ale pro hardrockery už málo přesvědčivá…

Třebaže album Nice N´Greasy znamenalo na mnoho let stop dalším studiovým albům Atomic Rooster a to mě hodně mrzelo (připomínaných různými výběry a výběry z výběrů), není na něm cítit atmosféra připravovaného rozchodu kapely, což na jiných projektech bývá čitelné, tak jsem na něj nezanevřel.
Pamatuji se, že ke mně dolehla informace, že Vincent Crane zamýšlí v budoucnu kapelu rozšířit – a padla dokonce i jména – Brian Juniper: elektrická trubka a Tony Super-Smooth: elektrický saxofon a flétna…. Nic z toho ale nevyšlo. Album Assortment bylo modifikovaným výběrem a v únoru 1975 se Atomic Rooster rozcházejí…..
Při vší úctě k Vincentovi Craneovi a k Atomic Rooster váhám mezi čtyřmi až pěti hvězdičkami. Abych nebyl označen za nekritického zaslepence, proto tentokrát uděluji albu čtyři hvězdičky, ale i tak mohu album vřele doporučit jako poctivou, hutnou a umělecky stále na výši posazenou hudbu….

» ostatní recenze alba Atomic Rooster - Nice 'n' Greasy (v USA vyd. jako Atomic Rooster IV)
» popis a diskografie skupiny Atomic Rooster