Wishbone Ash / Pilgrimage (1971)

Wishbone Ash na cestě k perfekcionismu. Dokonalá souhra, která charakterizovala kapelu jako jednu z mála naprosto stoprocentně již od první desky, zde pokračuje a nabývá konkrétní podoby hned v první vlastně instrumentální Vas Dis, přesto s neopakovatelnými rytmicky pracujícími vícenásobnými vokály. The Pilgrim je rozsáhlou instrumentální zvukomalebnou suitou, minimalistický začátek přechází do divoké riffové spletenice, která ale názorně ukazuje instrumentální mistrovství kapely, prosté chaosu, které vyniká až při opakovaném poslechu. Ne náhodou se kapela v podstatě konstatně otírá o pojem progresívní rock; tyto tendence jsou podtrhovány unikátní souhrou kytaristů a právě tak unikátním využiváním různě vrstvených vokálů. Jail Bait zná asi každý, jeden z nejcharakterističtějcích riffů hadrockového ražení, za který by jistě dobře platila i řada tehdejších hadrockových souputníků... Alone je klasickou lehkonoze rozvíjenou melodickou hříčkou, přetavující se do nádherně zasněné Lullaby, poněkud upomínající následující desku a občas oscilující až kdesi na úrovni raných Genesis (resp. Steva Hacketta), což mi zní skutečně božsky... Valediction je ukázkou perfektní harmonie vokálů a precizního spodku, vytvářejícího klasické melodické střípky. Hlavní melodická linka patří určitě k nejvýraznějším na albu. Závěr patří rozsáhlé, bluesrockově šlapající Where Were You Tomorrow, která na deseti minutách představuje kapelu těsně před svým - alespoň pro mě - vrcholným albem Argus, tedy téměř dokonalé. Odborníci mě možná opraví, zda má tato skladba kompletně živý charakter, nebo pouze částečný. Na vydání z roku 1992 najdete ještě živou verzi Jail Bait. I vzhledem k následujícímu opus magnu jejich tvorby hodnotím toto album čtyřmi hvězdami.

» ostatní recenze alba Wishbone Ash - Pilgrimage
» popis a diskografie skupiny Wishbone Ash