Collegium Musicum / Konvergencie (1971)

Bratislavská skupina Collegium Musicum znamenala a stále znamená známku nejvyšší kvality nejen v metropoli nad Dunajem, ale i v celém bývalém Československu. Slovenská kulturní politika za normalizace byla v řadě ohledů odlišná od toho, co se dělo v Čechách a na Moravě a tak skupina přežila všechny čistky, které decimovaly tehdejší hudební scénu. Collegium Musicum bylo společenství vynikajících hudebníků a odpovědné orgány, včetně Ministerstva kultury SR si to uvědomovaly, protože potřebovaly nějaké výkladní zboží vývozního charakteru…
Jestliže první eponymní album vzbudilo zájem veřejnosti, nově vzniklé slovenské vydavatelství OPUS poměrně pohotově zareagovalo a druhý projekt kapely vydalo dokonce jako dvojalbum, o čemž si mohla českomoravská hudební scéna nechat jen zdát.
V prosinci 1971 se objevilo pod názvem Konvergencie. Pravda, problémy projekt provázely. Výtvarný design odmítla cenzura, protože portrét Mariána Vargy s cigaretou mezi rty se jí zdál jako špatný příklad pro mládež a tak se stalo, že najednou na Slovensku nebyl vytištěn včas nový obal a dvojdeskový komplet se vkládal jenom do igelitového sáčku s holým papírovým přebalem (!). Nicméně tiskárna dostala stranický úkol a nakonec bylo následné druhé vydání opatřeno „ideově nezávadným obalem“ (portrét bez cigarety).
Na projektu se podílel nový kytarový hráč, který se připojil ke stávajícímu triu. Byl tedy natočen v sestavě – Marián Varga: varhany Hammond L100, klavír, subharchord, zvonkohra, Fedor Frešo: baskytara Fender Jazz Bass, mandolína, basová mandolína, zpěv, Dušan Hájek: bicí nástroje a František Griglák: elektrická kytara, akustická kytara, zpěv. Po Pavlu Váně (ex-Progress Organization), který hrál na jejich památném singlu, Rastislavu Vachovi (ex-Blues Five), hraje na prvním albu, přišel mezi vytříbené instrumentalisty mladý talentovaný hráč ze skupiny Prúdy, s nímž byly spojovány velké naděje.
Dvojalbum obsahovalo celkem čtyři kompozice rozsáhlejšího formátu PF 1972 – autorská skladba Mariána Vargy a textaře Petera Peteraje, Suita po tisíc a jednej noci – což bylo volné zpracování hudebního tématu Rimského-Korsakova Šeherezáda podle vlastního aranžmá skupiny, autorská skladba členů kapely Piesne z kolovrátku opět s textem Kamila Peteraje a konečně experimentální Vargova kompozice Eufónia.
Náročný hudební projekt představil zpracování hudebních kompozic, ve kterých byl kladen důraz na instrumentální a aranžérskou práci. Hudebníci se excelentním způsobem zhostili svých postů, přesto výrazným způsobem exceloval především frontman Marián Varga. Dušan Hájek na bicí nástroje vytvořil velmi kvalitní rytmický tandem s baskytarou Fedora Freša. Jeho basová ostináta a vyspělá technika hry se staly dalším poznávacím znakem kapely a stejně jako Varga byl i Frešo označen za jednoho z nejlepších instrumentalistů v celé tehdejší republice. František Griglák se zde projevil jako velmi zdatný kytarový instrumentalista, přesto jsem po čtyřiceti letech přesvědčen, že ne úplně bylo využito jeho schopností (což také znamenalo, že po nějaké době ze skupiny odešel za vlastní seberealizací a založil v r. 1973 skupinu Fermáta).
Pohostinsky se na albu objevuje bývalý spolupracovník a kolega ze skupiny Prúdy – Pavol Hammel (Piesne z kolovrátku) a Dětský pěvecký sbor Ivana Klocháně.
Velký prostor je zde poskytnut legendárním varhanům Hammond, které se staly zásadním poznávacím znamením Collegium Musicum a nedostižným snem dalších skupin v celé tehdejší republice, jež kvůli vysokým pořizovacím nákladům byly (až na výjimky) nedostupné. Hudebníci uplatnili nejen svůj muzikantský potenciál, ale také zkušenosti ze studií na Bratislavské konzervatoři, což se projevovalo v kompozičních postupech a v jejich hudebním myšlení.
Třebaže se nedá hovořit o nějakém konceptuálním albu, pro Collegium Musicum se začal používat u nás výraz classical rock – později artrock.
Album si získalo přízeň hudebních kritiků a uznání náročnějších hudebních fanoušků, třebaže i Collegium Musicum mělo svoje odpůrce, kteří jim vytýkali nepůvodnost a výraznou inspiraci britskými skupinami Nice a Emerson Lake And Palmer. V závistivém československém prostředí byly podobné postoje bohužel normální. Osobně se domnívám, že na albu Konvergencie je vedle klasických hudebních témat hodně aspirací z oblasti slovanské melodiky a smysl pro experimentální pojetí je zcela legitimní, třebaže taková Eufónia je dodnes hodně náročné sousto pro nepřipraveného posluchače. Bez skupin jako Collegium Musicum, podobně jako v jiných konotacích Blue Effect, Dežo Ursíny, Jazz Q, Progres… by vývoj na domácí scéně ustrnul a hranice do bílých míst v československém prostředí by se dál neposouvaly.
O kvalitách alba do značné míry svědčí i fakt, že Konvergencie by ani po dlouhých letech Marián Varga nepřepracovával.
I po čtyřiceti letech projekt poslouchám s respektem a úctou a myslím, že patří mezi to nejlepší co bylo v bývalém Československu natočeno…..Plný počet hvězdiček!

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Konvergencie
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum