Akkerman, Jan / Eli (with Kaz Lux) (1976)

Jan Akkerman je pro mě dalším kytarovým géniem. Těší mě to o to víc, že není ani Angličan nebo Američan, ale že pochází z kontinentální Evropy. Jeho zcela nečekaný odchod z Focus byl tehdy pro mě ránou, nicméně jeho další kariéra potvrzená řadou alb a navíc mnohdy s velmi zajímavými hosty přesvědčovala o tom, že „mistr kytarového holandského šerosvitu“ potvrdí svou uměleckou výlučnost. Album Tabernakel (jsem už recenzoval), ale na album Eli přichází čas právě nyní….
Vedle Akkermana se na albu spolupodílí i výtečný zpěvák mocného hlasu Kaz Lux. Jeho jméno mi nějak uniklo, ale hlas už jsem nezapomněl…. Vedle nich se na albu na muzikantských postech objevuje holandská hráčská elita (někteří z hudebníků rovněž působili ve Focus), ale také vokalistky a indiánský hráč na percussion Nippi Noya…

ELI – velmi zajímavý vokální nástup v úvodu. Kaz Lux je výtečný zpěvák, který umí krásně pracovat se svým hlasem (mírně je navíc nahallován). Jeho projev mi trochu zní jako náboženský obřad s výraznými expresivními náladami…. A teď přichází instrumentace. Kytarové rozklady mají stupňující harmonii v mírně mahavishnovském pojetí, ale dále už běží šlapavé bicí nástroje, výtečná baskytarová linka v lehce funkovém odéru. Akkerman nechává prostor kytarovým akcentům v proměnlivých akordických sledech…

GUARDIAN ANGEL – pestřejší aranžérský postup s podmanivými zvukovými impresemi. Bicí nástroje jsou kreativnější než v předešlé skladbě a Akkermanova kytara si pohrává s harmonickými motivy. Hraje se zde více s náladami. V podobném duchu bez pěveckého podílu se o něco později v Británii pohybovali takoví Brand X. Flangerové barvení kytarového tónu přeznívání perlivých bublin elektrického piana a baskytarové imprese se synthesizerem se příjemně poslouchají – jako přelévání mořských vln, které čeří svěží vítr. Percussion se doplňují s bicími – nic agresivního, ale přesto rytmický členitý terén……

TRANQUILLIZER – krásná ukázka akkermanovské pojetí kytarové hry. Nádherné akordické rozlamování v mírně jazzovém duchu. Jako bych viděl nějakou pověstnou holandskou obrazárnu s díly světových mistrů plátna – Rubense, Rembrandta, Vermeera, Van Dycka, Steena. Bicí nástroje mají pouze minimalistický doprovod a jenom drží rytmus, aby se náladotvorné kouzlení nevymklo kontrole. Osobité, libozvučné, melancholické a kreativně barevné v podvečerním temném stínu stmívání. Ukolébavka? Nevím, pro někoho možná ano. Pro mě hra barev a nálad a možná hudební ztvárnění lidské osamělosti……

CAN´T FAKE A GOOD TIME – tady se ovšem rychle probereme z letargie. Tohle je fusion music v tom nejlepším slova smyslu. Po odmlčení se opět hlásí jako zpěvák Kaz Lux. Rytmika je vrstevná a dusá a šlape jako stroj – baskytara, bicí i percussion. Synthesizery zde dotvářejí napětí a backgroundové vlnění, je zde ale také výtečná klavírní práce, trochu splývá se soundem a Akkerman se vzdává sólistických ambicí a výtečně potvrzuje svoji schopnost být nedílnou součástí celku, v němž má každá instrument předem svěřené místo a nic nevyčnívá. Lux v hlase přidává scatové prvky a když na chvilinku Akkerman zasóluje v rychlých bězích, zase se celá ta dobře šlapající mašina ujímá vláda a hraje se zde v předem stanovených pravidlech. Instrumentálně velmi dobře zaranžovaná skladba, která přináší vzrušení, napětí a emocionalitu po všech stránkách….

THERE HE STILL GOES – dlouhé bzučení synthesizerových vln a opětná jazzrocková injekce lichých rytmů bicích nástrojů a baskytary s funkovými postupy. Přesto je zde čitelná melodická struktura a Luxův hlas vstupuje do prostoru. Hammondky v daných letech přestávaly být v módě, tady se nám opět připomenou a vůbec nepůsobí archaicky. Bicí nástroje a percussion zcela ovládnou prostor s bzučením synthesizerů. Máme zde také ženské sboristky, které sem vnášejí v interpretaci prvky soulu. Milovník muzikantského mistrovství si zde přijde na své.

STRINDBERG – klavírní téma a kytarové vstupy se nesou v duchu klasické hudby. Výrazně pomalejší skladba zbavená bicích nástrojů a baskytary – je prostorem pro Luxův emocionální projev. Dostává se do popředí, zatímco klavírní party, kytara a astrální sound z pozadí působí téměř tajemně. Lux zpívá, ale také deklamuje obsah textu a zanechává zvláštní pocit…

WINGS OF STRINGS – nádherná ukázka virtuozní hry na akustické kytary, které si nahrál v playbacku Akkerman zcela sám. Je zde cítit jeho klasické vzdělání, nátisk a barva tónu a hudební postupy. Vnímám šestistrunnou, ale i dvanáctistrunnou kytaru, ke které se přidává zcela subtilně, ale zase ne nevýrazně koncertní klavír. Cítím jistou vznešenost, ale nikoliv falešnou pompéznost. Spojení zámecké hudby mezi renesancí a barokem a klasické postupy. Nádherný „soundtrack“ pod virtuální obrazárnou již zmiňovaného holandského šerosvitu se v závěru utopí v tajemném šumění. Nádhera!

NAKED ACTRESS – Luxův hlas má charakter vypravěče a percussion Nippy Noyi mají šamanskou atmosféru jako při world music. Vstupuje ovšem do toho Akkerman svou elektrickou kytarou, i když neagresivně, přesto nepřeslechnutelně. Impresivní nálady v matných konturách, přesto s dobře vypreparovaným kytarovým riffem, který se z rockového základu proměňuje do mollových obrazů. Cinkání zvonečků, lehce doplňované vokálními vstupy ženských sboristek. V závěru skladby získává skladba na větší expresi jak v kytarovém riffu, tak ve vokálním projevu, potom ovšem dochází k postupnému zklidnění…

FAIRY TALE – závěrečná skladba simuluje synthesizerem houslovou hru a navozuje zvláštní atmosféru jakési potemnělosti. Možná by se zde daly vystopovat crimsonovské postupy na albu Islands, ale jenom v náladách ne v hudebním pojetí. Tremolo hammondek a ornamentika Akkermanovy kytary znějí vážně a možná smutně, přesto bez jakýchkoliv depresivních tendencí. Melancholické snění lidské osamělosti a zranitelnosti se mi nějak vrací do mysli….

Když jsem si tohle CD vyhlédl v malém obchůdku na Vysočině, shodou okolností si toho povšiml jeden člověk, co hledal nějaké muzikantské libůstky a když album zahlédl v mých rukou a povšiml si i ceny, nabízel mě o 100 Kč víc, když se ho vzdám v jeho prospěch. Samozřejmě jsem zdvořile odmítl. Majitel obchůdku slíbil, že album ihned objedná…. Když jsem tam po delší době zavítal (majitel si mě pamatoval) tak konstatoval, že albu Eli už je nedostupné a o jeho dalším osudu nemá informace….
Album mě po mnoha stránkách nadchlo – je tady instrumentální mistrovství, výtečný sound, stylová rozmanitost a skvěle vyvedená aranžmá. Myslím, že milovník kreativní hudby sedmdesátých let, v níž si podává ruku prog rock, art rock, jazz rock, ale i prvky klasické hudby… si zde najde „to pravé ořechové“. Alespoň mě se to podařilo.
Plný počet hvězdiček.

» ostatní recenze alba Akkerman, Jan - Eli (with Kaz Lux)
» popis a diskografie skupiny Akkerman, Jan