Pink Floyd / The Dark Side of the Moon (1973)

I'm not afraid of dying, why should I be afraid of dying. There's no reason for it.

Celé album je prostě jedinečnost sama. Slyšel jsem ho už mockrát. Střídaly se u mě etapy, kdy jsem si zamilovával každou jednotlivou píseň z alba(snad mě všichni omluví, že mezi ně nepatřila nikdy stopa On the Run..), aby to nakonec všechno skončilo u první, Speak to me, Breathe. To je prostě monumentální úvod hodný monumentálního výtvoru. Ale samosebou ostatní skladby nejsou v pozadí. Koneckonců každá skladba bez té předchozí a následující prostě není kompletní. Celé album tvoří svoji jedinečnost. Saxofon, kytara, syntetizátor, omračujicí vokál ve Great gig in the sky, mystický zpěv Gilmoura, atd. atd., každý z těchto prvků má v albu svoje místo a dokáže ho využít naplno tím, že vykresluje jedinečnou melodii, která člověka pohladí na srdci, zatímco ostatní ustoupí jakoby do pozadí a zvýrazňují jeho bezchybnost. A texty? Texty jsou, klasicky, takřka rozpoznávací značkou skupiny. Jejich pacifistická filosofie a nespokojenost s nespravedlivým světem jako kdyby mi mluvila z duše.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Dark Side of the Moon
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd