Black Sabbath / Black Sabbath (1970)

Co nového říci o desce, která nalomila vývoj tvrdé hudby ? Ano, ještě s "In Rock", přičemž Purples dbali na technickou preciznost a syrovost, Sabbath naopak na v té době maximální temnotu a atmosféričnost. Tahle deska znamenala definitivní konec květinové hudby, představte si, jak to muselo znít tvrdě a hlavně úplně jinak a nezvykle ! Problém je, že že tehdy se tomu ještě zdaleka neříkalo metal (o genezi toho pojmu se dodnes vedou spory). Tím samozřejmě neupírám pionýrské zásluhy například takovým Blue Cheer, Cream, Hendrixovi, nebo I. Ron. Butterfly... Pro mě jsou některé momenty z prvých desek Sabbatů mnohem více heavy než u "klasických" metalových kapel pozdější doby ! O stylotvorném vodítku Sabbatů pro pozdější odnože hudby se zde asi nemá cenu rozepisovat, protože o tom již byly popsány stohy papíru. Znalcům jistě jména Pentagram, Cathedral či Candlemass netřeba připomínat (na tvorbu se ale odvolává většina s významných kapel !). Ještě poznámka než začneme, celkově se zdá, že některé skladby z první desky jakoby živým podáním vyrostly. Srovnejte si to třeba s Live in Paris ze 70. roku ("Black Sabbath" se skvělým intrem !). Je patrné, že ta takřka okultní atmosféra hudby a kapely se tehdy přenášela hmatatelně i na podium (ať už to dělalo nasvícení, brutální zvuk, Tony jako "pán riffů", Ozzyho maniakální vystupování, či až nelidská souhra rytmiky Butler/Ward...).
-----------------------------------
Celá deska začíná asi nejstigmatičtější skladbou Sabbath. Více než šestiminutový "Černý sabat" (čarodějnic chce se dodat) začíná mohutnou stěnou z deště a hromů - to intro je poté následováno mnoha podobnými ! Hutná atmosféra, že by se dala krájet (mlhy na blatech), doslova jako z béčkového hororu, snoubící se s příjemně děsivým hudebním výrazem a jeden z nejjednodušších riffů v rockové historii, ale zároveň z nejpůsobivějších (pozn. Ozzyho rodiče tenkrát kapelu podezírali, že to jistě nesložili bez pomoci omamných látek...). Mrazivou atmosféru doplňuje jakoby samozřejmě Ozzyho doprovodný vokál a velmi záhrobní a okultní text, plný podivných obrazů. Pokud si všimnete, tak je to v podstatě zhudebněný obal desky. Je to jistě z Geezerovy strany popis noční můry, kdy se "figure in black" zjeví doslova jako ve snu. Verš "big black shape with eyes of fire" také rozhodně nevěstí nic dobrého, stejně jako ostatní text. Nakonec se z té noční můry vyloupne sám Satan, který nám v dalším průběhu desky ukáže i svou jinou tvář. (pozn. jako bonus zde dám toto, neboť to původní dobové zpracování zcela podle mě vyjadřuje náladu písně >> odkaz Následuje "Wizard" s úvodní charakteristickou vyhrávkou harmoniky. Zde výraz kapely naopak nabírá značně na dynamicitě, Tony se začíná poprvé ukazovat jako mistr skvělých riffů (přímo zde v té skladbě má jeho kytara velice zvláštní odstín), které doprovázejí příběh kouzelníka, který "never talking, just jeep walking, spreading his magic" a má tak doslova ozdravnou moc proti "dissapearing evil powers". Tedy nejen okultní zlá témata... "Behind the wall of sleep" ženou mohutně vpřed především bubny. Bez Wardova důrazného bicího kroku by ta píseň dle mého byla poloviční. Více však vynikne tato stránka věci zejména při živém záznamu, kdy je vidět, že Ward opravdu doslova "dře". Já se vždy přistihnu, jak čekám na to "cinknutí vedle" (jestli více co myslím). Celkově je to taková zdánlivě nenápadná věc, která ovšem rozkvétá, a co do temnoty je pro mě srovnatelná s úvodní. Takřka plynule navazuje "N.I.B.", odpálená žhavým basovým sólem Geezerovy svalnaté basy (pozn. kdosi řekl, že na celé jedné straně LP je basa nenaladěná - Steve Vai ? a Geezer odvětil něco ve smyslu, že je to jedno, když už se přece prodalo té desky tolik...). Vše se poté již přelévá do úvodního basového riffu, který teprve až v dalším taktu doplní Tony (obvykle je to opačně !). Chce se říci asi největší hitovka na albu ? Právě tato skladba odkrývá "lidštější" část samotného Satanáše, starého známého z úvodní skladby, který v tomto textu marně hledá svoji milou skrze pronikavý Ozzyho vokál ("my name is Lucifer, please take my hand"). Iommi zde v této písni předvádí poměrně famózní sólo, i když je mnohými považován spíše za riffotvůrce. Následuje pro mnohé sporná "Evil Woman", jak si všimnete tak i přesto, že to je cover, tak i toto téma se v textech Sabbath zjevuje poměrně často. Skladba sama se zdá poněkud plytká, ale je nesmírně chytlavá (jak zde již někdo trefně poznamenal). Přesto je to pro mě vítaná věc, takové zpestření na tomto temném albu. Za zmínku zde stojí i kvalitní baskytara ! "Sleeping Village" je zpočátku taková atmosféričtější věc s nejasnými konturami, která se ovšem poté změní do doslova bouře. Pro mě podobný případ jako "Wizard", co se zhruba v polovině předvede naprosto skvělým hutným riffem, který ještě jednou repetuje ke konci písně. Následující pasáž ovšem jakoby negativně předznamenávala následující běh věcí... V podstatě podobně jako "N.I.B." pak navazuje více než desetiminutovka "Warning". Hudebně nesporně bluesově založená kvalitní věc tažená důraznou basovou linkou, která ale trpí svou nadměrnou délkou a neškodilo by jí menší osekání... Je to však dobově pochopitelné, neboť podobné improvizace byly tehdy doslova dobově podmíněné, ovšem většinou na koncertech ! (i když vzpomeňme opět na "In the Garden of Eden" !). I tak ale je zbytek skladby samozřejmě velmi poslouchatelný, působivý je zejména úplný závěr. Ovšem otázka spíše je taková, jak to stravuje dnešní posluchač, navyklý na poměrně kratší písňové útvary. Abych ale tu věc jen "nehanil", tak i zde se najde veliké množství nápadů, které by stačilo jiným kapelám na několik skladeb. Poslední "Wicked World" je takovou třešničkou na ještě ne zdaleka dopečeném, ale přesto velice chutném dortu (srv. kontext následujích alb). Píseň mimojiné obsahuje jeden z naprosto archetypálních Iommiho riffů a tvrdím si říci, že i Ozzy je zde v jedné z nejlepších forem z let 1970-78. Píseň mimojiné poté naznačuje možný průběh další tvorby, což je ovšem následované plamenným kytarovým sólem, aby se vše následně vrátilo k původnímu motivu. Celkově lze "Wicked World" označit asi za druhý největší hit desky hned po NIB.
-------------------------------
Co dodat ? Že sice tato deska znamenala přelom, ale důležitější věci měly asi přijít ! Ovšem dodnes jí nelze upřít v žádném případě její průkopnický a kultovní status, slyšel jsem i názory, že tu hudební temnotu v "Black Sabbath" dosud nic nepřekonalo a že i blackmetalové kapely jsou v porovnání s tím děsivé asi tak jako dětské hračky :D
PS: překlepy v textu vyhrazeny, nejsem češtinář :D

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Black Sabbath
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath