Queen / A Night at the Opera (1975)

Inu, přidám se také se svou troškou do mlýna... vlastně jsem už pamětník :-)

Rockovou muziku jsem začal poslouchat na zlínský průmce (no, tenkrát gottwaldovský, ale to je detail) začátkem osmdesátých let. I s bráchou jsme všechno rockový hltali všemi póry. Měli jsme štěstí - já měl na chemické pár kamarádů s dobrým hudebním vkusem (inu, měli starší bratry...) a můj bratr zas trochu jinou muziku přitáhl z gymplu. Takže já přispěl Queen, Led Zeppelin, Jethro Tull, Rush, Nazareth a Uriah Heep a bratr pak zase Yes, Genesis, ELP, Pink Floyd... docela dobře se to doplňovalo a dneska jsem tomu rád...

Od Queen jsem jako první slyšel ještě rok-dva předtím Mustaphu z Jazzu (což mě dost zaujalo, musím přiznat), ale kámoš z průmky mi na mojí prosbu o něco od Queen půjčil jednu kazetu se slovy: "To je jediný, co se od nich dá poslouchat. Opera. Uvidíš." Moc jsem to tenkrát nepobral, diskografie Queen mi nic neříkala, ale kazeta koneckonců stačila. A tak byla první celá deska shodou okolností i ta nejlepší, kterou Queen vytvořili (i když bych asi měl říct, že spíš nejúspěšnější, osobně mám radši Queen II).
Moc zkušeností s muzikou jsem tenkrát neměl, takže jsem se tím prokousával celkem klopotně. Pamatuju, že se mi šíleně líbilo intro klavíru a pak celá jedovatá Death On Two Legs. A pak Rogerovo I'm In Love With My Car. Naprostou extázi ve mě vyvolala Mayovo '39 při jejíž střední vokálové pasáži jsem byl blahem bez sebe - ta krátká kytarová dohrávka, když dozpívají vysoké vokály v mezihře byla lepší, než orgasmus (o kterém jsem v patnácti ještě houby věděl :-). Pak to plynulo až k další Mayovce - The Prophet's song a byl tady opět kus, který mě totálně dostal. A ta echoplexová pasáž uprostřed... aaaah... to byla síla. Teď už jsem měl jistotu, že slyším něco fantastického. Kupodivu, tenkrát mě nijak zvlášť nezaujala Bohémská rapsodie, to až později. Stejně jako i u jiných desek Queen se mi při každém dalším poslechu odkrylo něco nového...

Inu, z Queen se od té chvíle stala má nejoblíbenější kapela (dodnes je mám rád, ač přiznávám, že převážně sedmdesátý roky do Jazzu). Pak jsem si kazetu překopíroval a opakovaným poslechem zafixoval do naprosté dokonalosti. A už jen na závěr vzpomínku, když jsem si o pár let později (tak kolem roku 1984 - 85) vezl trolejbusem "Operu" koupenou od svého kamaráda Milana Špičky (kdyby to tady četl, doufám, že se nebude zlobit, že ho zmiňuju) jako svátost... I to zdánlivě minimalistické, leč majestátní provedení celého obalu mi padlo do noty. Měl jsem LP v igelitce a jen opatrně jsem dovnitř párkrát jukl, bál jsem se, aby mi ji někdo nezabavil - přece jen, tenkrát byla dobrá jistá opatrnost :-)

Teď už jen hodnocení: jedna z nejlepších věcí od Queen (dotažená až na samou hranici dokonalosti a preciznosti), barevná a působivá, stejně jako film bratří Marxů, z kterého si půjčila název (mimochodem: doporučuji shlédnout, já tam prostě vazbu vidím/slyším).

Pozoruhodné kusy: Death On Two Legs, The Prophet's Song, no ano, i ta Bohemian Rhapsody, ale vlastně pak i Love Of My Life (kterou mám radši v téhle studiové verzi než v španělkové koncertní), '39, Seaside Rendezvous... no nic, dost. Jasná volba pro jednu z nejdůležitějších desek rockové historie: 5 hvězdiček. Howgh!

» ostatní recenze alba Queen - A Night at the Opera
» popis a diskografie skupiny Queen