Flamengo / Kuře v hodinkách (1972)

Tahle deska mě hrozně dlouho míjela. Zajímal jsem se spíše o zahraniční kapely, ale nakonec to přijít muselo. Něco jsem o ní zaslechl, něco si přečetl, tak jsem se konečně odhodlal k jejímu nákupu. Bohužel nebyl moc šťastný. Vinyl dorazil ve zbědovaném stavu, takže jsem si první poslech vůbec neužil. Naštěstí se nedlouho poté objevila další nabídka (ta nešla odmítnout:-), takže na talíř přišla téměř inertní placka. Párkrát jsem si ji poslechl a posléze naplnil slova jednoho kamaráda, který mi předpověděl, že mě doslova zarazí do křesla. Ano, vstřebání této hudby mi trvalo docela dlouho..

Kuře v hodinkách (Inrodukce) - brumlání si melodie a kroky. Potom zakopnutí, při kterém si údajně Erno Šedivý (tuším, že to dělal on) opravdu natloukl. Přijde rázný energický nástup celé kapely, vlastně taková malá velká ukázka, co všechno nám bude podáváno..

Rám příštích obrazů - úvod téhle skladby je nádherný. Skvělá rytmika, všechno od naprostého začátku přesně pasuje. Pak přijdou "saxy" hrátky a Mišík se opře do zpěvu. Táhne to až k refrénu, tam se zařadí do sboru a je to tu zase. Neskutečná rytmika, stupňování skladby a texty, při nichž až mrazí v zádech ("Nevadí mi stěny dešťů.."). A ten Mišíkův "ječák" na konci, možná by se ani u Uriah Heep neztratil..

Jenom láska ví kam - nejrockovější skladba, proložená syrovými kytarovými sóly. Opět bezchybná rytmická sekce zdůrazňující naléhavý Kainarův text.

Já a dým - a přichází přesně to, co člověk po prvních třech "vypalovačkách" potřebuje. Překrásná zasněná balada, která pohladí na duši. Snad se mi to zdá, ale je zde hodně slyšet vliv Jethro Tull..

Chvíle chvil - a opět rytmický nástup, hlazení saxofonem a stupňování napětí.. V tom všem vyniká překrásný refrén, kde se kytara podřídila celku, ale v pozadí si směle vyhrává saxofon něco úplně jiného, něco úžasného, tak lahodného.. No a na konci opět jako bych slyšel Byrona..

Pár století - ponurý zasněný úvod proložený velmi jemnou perkusí, vibrafon, postupně se přidávají další nástroje a pro mě se rýsuje jedna z nejnádhernějších skladeb, jaké jsem v životě slyšel. Srdceryvný saxofon uprostřed s dojemně hrající kytarou, do toho citlivé bubnování Erna Šedivého a pak ten hluboký dechový nástroj (omlouvám se, ale netroufám si napsat název).. Člověk se téměř nemůže nadechnout, když najednou přijde překvapení v podobě tanečního intermezza, neskutečné! Pak jsme vráceni ještě jednou do ráje a skladba vrcholí..

Doky, vlaky, hlad a boty - veselejší začátek, návrat k úvodním rytmickým skladbám. Nicméně ne tak ledajaký. Mohlo by se zdát, že se Flamengo opakují, jenže naráz přijde další taneční zpestření. Konec skladby jako by byl nacvičený na koncertech..

Stále dál - měla by to být "černá ovce" v Kainarových textech a Mišíkově zpěvu. Ale Khunt se zpěvu Žalčíkova textu zhostil výtečně. Při mrazivém refrénu vůbec neruší, naopak tomu dává něco navíc. Píseň má obrovský drajv. A nemohu si pomoct, nejen sborový zpěv mi připomíná Yes (asi použili stejné efekty). Především první dvě jejich alba, hlavně Time and a Word.. I Khuntovy klávesy jako by hrál Tony Kaye. Ale možná jen můj dojem..

Kuře v hodinkách - a přichází vrchol alba v celé své parádě. Hudbu asi nemá smysl popisovat, o to větší pozornost si zaslouží text.. "Ten nikdy nežil, jenom spal, ten ať je mrtvý klidně dál." To by mohl být přiléhavý citát pro lidi, kteří se s tímto skvostem ještě neseznámili..

Tuhle desku už jsem naštěstí poznal a nakonec překonala má velmi vysoká očekávání. Vůbec se nedivím Dežovi Ursínymu (na něj se snad taky ještě dostane:-), že po jejím poslechu okamžitě naložil Jara Filipa a švihal do Prahy nahrát své Provisorium.. Vivat Hynek Žalčík! Tohle je poklad naší artrockové klenotnice a musel jsem k němu něco napsat.

Naneštěstí zdejší recenze se krásně čtou, ale o to hůř píší. Klobouk dolů před občas až encyklopedickými znalostmi některých zdejších lidí.. A díky za tyhle stránky!

» ostatní recenze alba Flamengo - Kuře v hodinkách
» popis a diskografie skupiny Flamengo