Pink Floyd / Wish You Were Here (1975)

Album Wish You Were Here vyšlo v době, kdy jsem byl na vojně. Bylo sobotní dopoledne r. 1975 a já jsem ve službě v kanceláři naladil dopoledne rádio, kde běžel Větrník a tehdy tam zazněla skladba, která dala albu název a komentátor prozradil, že se jedná o píseň z nového alba mých milovaných Pink Floyd…
Skladba mě pohltila od tohoto okamžiku, ale trvalo ještě téměř rok, než jsem album vyslechl celé a následně za nějaký čas jsem si tenhle vinyl „objednal“ od mých emigrantských příbuzných z Anglie, kteří mi s ním udělali radost k Vánocům.
Jednoduše není možné, abych se vůči tomuto albu na Progboardu nevymezil a tak přihodím svoje postřehy a pocity i já…

SHINE ON YOU CRAZY DIAMOND (Part 1) – majestátní dlouhý chór vznešeného pojetí pokrývá nekonečný prostor v téměř nedotknutelném symfonickém pojetí, které vytvářejí synthesizery, hammondky a jemné cinkání. Intro skladby zvolna graduje a přibližuje se ke mně jako zvolna plující obrovské těleso napříč nekonečným vesmírem. Do onoho homogenního soundu vstupují jemné tóny elektrické kytary, které impresivně dokreslují atmosféru…. Tak vnímám pocity, které se mě zmocňují při koncentrovaném poslechu. Téma odezní a prostor ovládnou majestátní tóny elektrické kytary a gradující nástup bicích a baskytary. Skladba má vláčné tempo a prokresluje jednotlivé detaily. Typický poslechová hudba s řadou jemných nuancí kytar, varhan, basů a bicích. Pocit nadzemského letu prostorem je pro mne jasnou vizí. Gilmourova kytara vypráví melodický příběh a synthesizery znějí konejšivě a hladivě, zatímco Wrightovy hammondky dotvářejí background. Watersovy basy jsou základní a nijak nekomplikují jednoduchou rytmickou strukturu Masonových bicích a tak zde dominuje Gilmour v aristokratickém stylu. A konečně zde máme vokální podíl. Zní naříkavě a navíc je doprovázen dvěma výtečnými vokalistkami. Když obnažíme kompozici na dřeň, bude to „prostá písnička“, ale Pink Floyd dokáží dát věcem správná jména a vynikající aranžmá a emocionální výrazovost zde vytvářejí opravdu monumentální dílo s řadou expresí. Dick Parry se nám představil jako výtečný saxofonista i na předešlém opusu a tak jeho saxofoni zde výrazně dotváří sound, který změní rytmický princip a akustická kytara a hammondky mu jedinečně sekundují za bzučení synthesizerů. Úvod hodný rockové aristokracie!

WELCOME TO THE MACHINE – jako bychom vstoupila do nitra elektrárny a jeho řídícího centra. Industriální zvuky a bzučení aparatur je ve stereu velmi sugestivní a vyvolává pocit virtuálního sci-fi. Majestátní sound je zachován, ovšem nejprve je to akustická kytara, která vstoupí do tématu a pak se kompozice promění v kouzlení synthesizerů, se kterými Pink Floyd kouzlí a dotvářejí prazvláštní atmosféru. Naříkavý hlas průvodce do světa fantazie! Akustické kytary jsou výtečným protipólem elektronickým vlnám a proudům, které zalévají můj pokoj jako mořský příboj, akcentované rytmickými akcenty. Velmi silná Watersova kompozice, která mě vnitřně pohlcuje se vším všudy a opět, základní melodické téma, je harmonicky jednoduché. Aranžmá ovšem i tady dělá divy! Práce synthesizerů s krátkými smyčcovými proměnami mi připomenou téma z vážné hudby. Experimentální závěr skladby je poněkud neočekávaný, ale zcela v režii kapely a s vnitřním smyslem pro kaleidoskopickou proměnu tématu….

HAVE A CIGAR – kytarový riff přivádí na album ryzejší rockovou formu s dusavými bicími a správně nasměrovanými basy a prolínaní elektrické kytary s elektrickým pianem Fender-Rhodes je velmi zdařilé. Před mikrofonem ovšem nestojí nikdo k kvartetu, ale čestný host kontroverzní, ale přesto velmi respektovaný folkrockový písničkář Roy Harper, přítel kapely. Synthesizery dochucují tenhle rockový pokrm, ale tentokrát nedominují. Skladba má poctivé rockové základy a kořeny, se kterými se Harper zdařile vyrovnává. Gilmour do mezihry vymyslel dobře vypilované sólo jeho modelového cítění s umírněnou dravostí, ale s melodickou linkou. Radost poslouchat, také Mason do své rytmiky vkládá zrychlené údery a pak se najednou celý sound nečekaně vzdálí do pozadí a posluchač získá pocit, jakoby na albu došlo k nějakému výpadku práce (jako bychom jeli na jednu fázi) zvukových inženýrů a hudební produkce… samozřejmě tomu tak není. Je to prostě jenom další experiment, kterým nás Pink Floyd obdařili…

WISH YOU WERE HERE – přitlumené hlasy a ladění rádia a opět zdálky přichází kytarové téma s opakujícím se schématem a zvolna naviguje k dalšímu hudebnímu příspěvku. Vybrnkávané tóny akustické kytary jsou nuž ovšem v klasické hudebním poměru a kytara a pomalu se před námi odvíjí další písničkářská záležitost, kterou doprovázejí další kytary, Wrightův klavír a důrazné Watersovy basy. Ideální příklad spolupráce Waterse a Gilmoura, kdy jejich společné nebe bylo šmolkové a bez mráčku. Silná skladba po všech stránkách. Klasický model baladického rocku mírně ovoněný blues. Prolínání akustických kytar je famózní, stejně jako klavírní akordy a jemná práce synthesizerů. Zpívaný scat pak doplňuje celé téma jakousi vnitřní vyrovnaností a bezprostředností, které v dlouhé závěru doplní kosmické šumění synthesizerů nekonečného astrálu….

SHINE ON YOU CRAZY DIAMOND (Part 2) – hudební epilog přináší návrat úvodního tématu ve znamení artrockového komplexu. ´Tajemné napětí a prolínání instrumentace vyvolává různé asociace a každy si asi při nich budeme představovat něco jiného. Já například pluji nedozírnou Amazonií, kdy střídám vodní hladinu mocného veletoku nad nedozírnými prostory hlubokých pralesů s cestou balonem a jímá mě zvláštní pocit, v němž se snoubí lidská samota bilancovaná osobními životními vítězstvími a prohrami. Práce Gilmourovy kytary v sólových kreacích, kytarové doprovody a bzučení synthesizerů se jedinečně doplňuje s jednoduchými rytmickými postupy Waterse a Masona. Skladba je jakousi artrockovou symfonickou básní a přináší neuchopitelný pocit. Wright za elektrickým pianem Fender-Rhodes a následně za clavinetem Hohner D6 ve skladbě dotváří zajímavé téměř funkově znějící změny, který se přizpůsobuje i kytarové práce Gilmoura, zatímco barevné zvukokresby synthesizerů se vznášejí nad tímto hudebním útvarem. Majestátnost zvukového příběhu se zvolna vzdaluje do nekonečna a zanechává mimořádnou citovou vibraci…

Album Wish You Were Here má zajímavou koncepci, třebaže progresivní prvky jsou evidentní a dominující, dokáží i za těchto aspektu vložit Pink Floyd na album písničková témata a dotvořit jedinečnou symbiózu, která se vzájemně doplňuje.
Jak známo, je to poslední pinkfloydovský kontakt s jejich duševně nemocným kamarádem Sydem Barrettem – „Démantem“…
Jedno z nejlepších alb kapely (pro mě osobně ne úplně nejlepší), které deklaruje výraznou artrockovou trilogii z let 1973 až 1977. Výtvarně zajímavý obal, který dotvořil později významně i booklet remasterovaného CD patří k výtečnému propojení s hudbou.
Pět hvězdiček!!

» ostatní recenze alba Pink Floyd - Wish You Were Here
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd