Moore, Vinnie / Time Odyssey (1988)

Mé nejoblíbenější guitar hero album!

Miloval a dokola sjížděl jsem jej na ohraném pásku a potom dlouho sháněl na cd a i dnes, po letech, mam-li chuť na lekci instrumentálního metalu sáhnu po něm raději, než po jeho souputnících. Vůbec nechci tvrdit, že Friedman s Beckerem, Macalpine a nebo Tafolla natočili horší materiál, ale v mém osobním žebříčku nad nimi září Time Odyssey jako meteor. Jak alienshore napsal v pěkně zpracovaném profilu tohoto amerického virtuosa, jeho měkčí kytarový zvuk dává vyniknout nádherné melodičnosti a to mě na něm tak přitahuje.

Po úvodní, optimistické Morning Star nastoupí Rudessovo intro ke skladbě Prelude/Into The Future, razantní break bicích a už to frčí - neoklasický metal v celé svojí kráse. Moore s grácií a lehkostí vyšívá melodická sóla, na krátko přenechá prostor Jordanovi, ovšem je to kytara, která tu má hlavní slovo a tak si jej zas bere zpět. Další neméně energické a klasickými postupy prošpikované jsou vynikající skladby Race With Destiny a The Tempest. Tu křehčí polohu zase nabízí guitar ballads Beyond The Door a hlavně As Time Slips By, kytara zpívá, naříká, čaruje. Jistou zajímavostí může být s něhou zpracovaná předělávka While My Guitar Gently Weeps George Harrisona a celou kolekci uzavírá nadpozemská April Sky, citující J. S. Bacha.

Jsem rád, že tu tento kytarista dostal prostor, ve sbírce mám i předchozí placku Mind´s Eye, ale Time Odyssey ji předčí ve všech směrech. Malá kańka na mém cd by se ale našla. Nahrávka nemá vůbec žádné basy a tak nezbyde, než vypnout source direct a bass otočit pořádně do prava.

» ostatní recenze alba Moore, Vinnie - Time Odyssey
» popis a diskografie skupiny Moore, Vinnie