Camel / Camel (1973)

Hudbu Camel mám opravdu rád a na jejich první čtyři alba nedám dopustit. Miluji je. Chemie v kapele tenkrát fungovala skvěle a Latimer s Bardensem sypali z rukávu jeden motiv lepší, než druhý. Ano,jejich hudba je klidná, melodická, přitom neveselá a posmutněle melancholická, ale rozhodně ne nudná.

Skutečně již tenhle jejich debut přináší výborný materiál. Látku jemnou,utkanou z přediva kytar a kláves, plnou parádních výšivek a skvělých melodických ornamentů. Ale pozor! Camel umí i přitlačit na pilku a tak jsou některé části - zvlášť vzhledem k jejich pozdějšímu vývoji - překvapivě razantní. Ovšem jejich největší síla tkví v dlouhých, patřičně zvukomalebných instrumentálních pasážích a na vokály se tu tolik nehledí. O pěvecké party se možná trochu překvapivě rozdělili hned tři ze čtyř zůčastněných hudebníků, ale nezasvěcený posluchač by si toho možná ani nevšiml. Ty hlasy jsou si v tom nesmělém a zasmušilém civilním mluvozpěvu dost podobné. Za nejlepší kompozice považuji pohádkově krásnou a symfonicky majestátní Mystic Queen, následující hravou a ryze orchestrální Six Ate, nebo chytlavou Never Let Go s okouzlující instrumentální částí. Ovšem podotýkám,že ani ostatní skladby si s těmi jmenovanými v ničem nezadají.

Dávám čtyři a půl a díky povedené reedici z roku 2002 zaokrouhluji nahoru. Tady jde rozhodně o blyštivý kamínek do každé progrockové sbírky!

» ostatní recenze alba Camel - Camel
» popis a diskografie skupiny Camel