Camel / Mirage (1974)

Nekouřím,ale tyhle Camel rozhodně můžu.

Z cesty debutem vytýčené Camel na albu Mirage neuhnuli ani o palec.Zvuk zůstal stejný,obsazení rovněž,možná jen hrany malinko se obrousily a kompozice dosáhly propracovanější struktury.

Vzpomínám si,že jsem byl ze samého začátku desky trochu opařenej.Předehra byla ještě v pořádku,ale
podivně nemelodická vokální linka a nevýrazný,tuctový zpěv se mi nelíbili ani za mák.Jenže.Sotva po dvou minutách kapela přešla ke svému instrumentálnímu kouzlení,měla mě znovu ve své hrsti.Ta mezihra,podepřená navíc skvělou rytmikou je prostě úžasná.Mě nejmilejší je hned následující křehká a jemná orchestrálka Supertwister s
třepetavou flétničkou,hotová radost poslouchat,ale
to už je na řadě první delší kus,devítiminutová
suita Nimrodel/The Procession/The White Rider.
Symfonická a epická záležitost,v jejímž závěru se
Latimer nadechne k dlouhému atmosférickému sólu.

Earthrise už je zase pro změnu zcela instrumentální.
Začíná pianko a posluchač očekává další porci
náladotvorné muziky,ale ona se překvapivě zhruba
ve své třetině zlomí v docela slušnej šrumec.Ferguson s Wardem uvedou do chodu parní stroj,skladba se rozjede jako lokomotiva a Bardens s Latimerem plnými hrstmi rozhazují perlu za perlou.A je tu poslední skladba,téměř třináct minut dlouhá skládanka Lady Fantasy.Vokálů je znovu jako šafránu a ta nejjemnější zvukomalebná kouzla jsou v expresivním závěru doslova zadupána do země štiplavou kytarou a ostrým zvukem varhan.

Dám čtyři,ač Mirage hodnotím podobně,jako debut.
Leč hned následující The Snow Goose mám o něco
raději...

» ostatní recenze alba Camel - Mirage
» popis a diskografie skupiny Camel