Malmsteen, Yngwie / Rising Force (1984)

Prvně jsem se k Malmsteenově hudbě dostal někdy na samém začátku devadesátých let. Tehdejší soused v baráku - aktivní muzikant a kytarista - mi pustil nahrávky alb Trilogy a Odyssey. Byl jsem z toho úpně paf, děsně mě to tenkrát sebralo. Obě desky jsem si promptně nahrál a Yngwie se stal mým idolem. Dneska už se k tomu stavím trochu rezervovaně a jeho tvorbu z posledních let ani všechnu neznám. Na stará, klasická alba ale nedám dopustit a jsou nedílnou součástí mé sbírky.

Debut považuji za velmi podařený. Bez debat. Tehdy 21 letý Malmsteen naplno předvedl svůj potenciál a našlápl tak k dlouhé a úspěšné sólové kariéře. Album obsahuje osm skladeb, dvě s vokálem a zbytek instrumentálky.

Místo úvodní Black Star bych si určitě dovedl představit razantnější otvírák, to je pravda. Melodie je to sice příjemná, ale celé se to sune kupředu jen velmi zvolna a klopotně. Trochu tomu chybí šťáva. Ovšem hned následující Far Beyond The Sun je z úplně jiného soudku! Špičková, razantní, neoklasická rocková pecka v kvapíkovém tempu. Pasu se nad prvním z nekonečné řady legendárních duelů kytary a kláves. Malmsteen ji naživo předvádí dodnes a patří k mým vůbec nejoblíbenějším. První zpívanou věcí je Now Your Ships Are Burned, ale zase tak moc prostoru Jeff Scott Soto nedostane. Je to taková dynamičtější rockovice, ale v rámci desky ji řadím k tomu slabšímu. Dalším skvělým neoklasickým kouskem je Evil Eye a to opět s nezbytným soubojem klapek a strun. Jímavou skladbou v pomalejším tempu je Icarus' Dream Suite Op:4. Nebýt Progboardu, tak ani nevím, že jde o z části přepracované Adagio in G minor italského barokního skladatele Tomaso Albinoniho. Na mém cd o tom není ani zmínka. Nic to však nemění na tom, že jde o parádní, členitou záležitost a jásavá kytara na konci mi bůhvíproč připomene Mika Oldfielda. Chrámově znějící bachovské varhany uvádějí písničku č.2 - As Above, So Below. Cválavou čiperku, pochopitelně vyšperkovanou virtuozním sólem. Sotto je zpěvákem jistě proslulým, ale ve výškách tady dostává docela zabrat. Little Savage přinese střídání razantních a jemných melodických pasáží, z mlh vynoří se pěkné klávesy a závěr skladby je neodolatelně chytlavý. Účet uzavírá miniaturka Farewell, která není nic jiného, než akustickým outrem.

Nezbývá než dodat, že má deska výborný zvuk, parádní klávesy nahrál Jens Johansson a bicí z Jethro Tull ostřílený Barriemore Barlow. Mám tohle album opravdu rád, dávám poctivé čtyři a doporučuji k ochutnávce.

» ostatní recenze alba Malmsteen, Yngwie - Rising Force
» popis a diskografie skupiny Malmsteen, Yngwie