Blaine, Hal / Psychedelic Percussion (1967)

Jméno Hal Blaine jsem poprvé zaslechl v Divadle hudby a poezie na podzim 1970 (toto místo cituji s velkou úctou neustále s povděkem, protože práve zde se mi otevřely brány vnímání hudby, která u nás byla oficiálně nedostupná). Album Psychedelic Percussion se zdálo už tehdy hodně odvážné a zcela určitě jsem na něj v patnácti asi nebyl úplně připraven, ale svým originálním pojetím si mě zcela získalo a jeho název už jsem nezapomněl, i když po další léta bylo totálně nedostupné a hodně lidí si ho pamatovalo především z této produkce. Také jsem si pamatoval, že Hal Blaine měl pravděpodobně svoje slovanské (možná české) předky, což bylo tehdy vnímáno jako jistá povzbuzující okolnost….Po desítkách let ke mně album doputovalo a já se teď mohu svěřit se svými postřehy….

LOVE IN (December) – začátek už sám o sobě vyjadřuje dost netypickou směs hudby, v níž se snoubí etnické prvky s psychedelií přesně v duchu šedesátých let. Vzhledem tomu, že jsme v r. 1967 je to hodně odvážný počin (slavné bubenické sólo Gingera Bakera na dvojalbu Cream Wheels Of Fire ve skladbě Toad přijde ještě o rok později). Tady ovšem do bubenických eskapád vstupuje dobová elektronika s řadou konkrétních zvuků a dalších připojených percussion

FREAKY (January) – na začátku zněji tubular bells a kakofonické zvuky a člověk může mít pocit, že poslouchá nějakého Pierra Bouleze nebo Oliviera Messiaena…. V jiném případě neznámého Franka Zappu, ale omyl, je to Hal Blaine. Vedle bubenických přechodů sem vnáší další směsicí perkusivních zvuků, ale také xylofon a marimbu a opět zde máme řadu destruktivních elektronických zvuků

FLASHES (February) – mocný zvuk gongu a duté přechody na kotle s mírným dozvukem a psychedelické elektronické zvuky. Kdo má rád Set The Controls For The Heart Of The Sun od Pink Floyd, nebude tak úplně zklamán, třebaže tahle hudba vznikla o rok dříve a navíc na Atlantikem.

KALEIDOSCOPE (March) – Elektronické koláže a roláže pokračuje v duchu předešlé kompozice. Experimentální uchopení hudební plochy, který by mělo dnes využití v nějakém prehistorickém horroru nebo v nějaké sci-fi. Ve spojení se světelným parkem nebo bičování lasery a stroboskopy by tenhle hudební motiv mohl zdařila zavibrovat nejen s vaší bránicí, ale i s labilněji orientovanými jedinci…

HALLUCINATIONS (April) – jak vidno strašidelnou platformu jen tak neopustíme….. Směsice perkusivních zvuků se propadá do elektronického oblaku a Blaine opět využívá svou nadstandardní baterii bicích nástrojů, zejména sadu přechodových bubnů. Ten pinkfloydovský duch jakoby místy prolínal se Soft Machine…

FLOWER SOCIETY (March) – ocitli jsme se v pohádkovém lese. Cvrlikání ptáků, houkání, pískání, štěbetání se mísí s divokými bubenickými breaky a experimentováním s hammondkami. Možná jsem čekal podle názvu něco víc hippieovského, ale Blaine šel zjevně jiným směrem a možná nás chtěl stejně tak zaujmout, jako postrašit, každý si tohle vnímání může přeložit podle vlastního gusta a vnímání….

TRIPPIN´ OUT (June) – úvod se nese jako v duchu svatebního obřadu se známým motivem na hammondky, ke kterému se připojuje xylofon a marimba a pochopitelně nezbytné bubenické extempore. Psychedelie je všude kolem vás a zcela jistotně jí neuniknete. Záchran znamená pouze otočit volume doleva, anebo vypnout. Vedle raného Zappy mě napadá také tak trochu Graham Bond a jeho postpsychedelické vize konce šedesátých let, kde už blues nestačilo….

TUNE IN TUNE ON (July) – zacvrlikání v úvodu s sebou přinese směs destruktivních zvuků až pazvuků dodekafonického ladění s elektronickými efekty a pochopitelně Blaineho působivá park bicích instrumentů, který dal ostatně celému projektu název.

VIBRATIONS (August) – čarodějné zvuky z backgroundu, cvrlikání a různé tónové deformace s použitím echocordu. Kdyby šli Pink Floyd se svými experimenty na dvojalbu Ummagumma ještě dál, určitě by udrželi s Halem Blainem krok. Zejména v této kompozici jsem o tom zcela přesvědčen, třebaže globálně je Blaine agresivnější a útočí na nás mnohem nemilosrdněji než londýnský kvartet na konci šedesátých let…

SOULFUL (September) – výraznější změna. Jakýsi posun k jazzu, možná k některým náladam na Lark´s Tongues In Aspic od King Crimson….. etnické prvky se zde propojují s jazzem, ale i s neodmyslitelnou psychedelickou clonou. Na druhé straně každou chvíli očekávám zvuk elektrické trubky legendárního Milese Davise. Hodně eklektická hudební forma, na kterou musí být člověk připraven….

INNER SPACE (October) – zvukové kreace jako z astrálního prostoru vesmírného nekonečna. Tajemné zvukomalba a výrazné bubenické nástupy s řadou přechodů virblů a breaků. Onen „Vnitřní prostor“ je myslím velmi názorný a trefný příklad, který Blaine pro skladbu použil. Náladotvorné a absolutně bez hraničního omezení, ale také žádný nestravitený free-jazz.

WIGGY (November) – útočný bubenický běh s řadou přechodů a baterií percussion etnického původu. Hammondky v pozadí, ale jinak je zde totální prostor pro rytmické instrumenty v tom polyrytmickém slova smyslu. Kam až Santana nedosáhl, stejně jako Malo nebo Osibisa, tam proniká Hal Blaine svým odvážnými strukturami a těžko zařaditelným hudebním útvarem….

Výhodou alba Psychedelic Percussion je okolnost, že skladby zde nejsou nadmerně dlouhé a člověk, který na sebe nechá působit experimentální hudbu není totálně odzbrojen nějakou nekonečnou lavinou bubenických ekvilibristik. V momentě, kdyby snad hrozila nějaká neúnosnost, skladba končí a přichází další…. Hodnotit tento projekt je velmi nevděčná práce.
Nejsou zde žádné melodie, ani propracované harmonie, všechno je podřízeno rytmům a experimentálním zvukovým procesům. Vzhledem k tomu, že album pochází z r. 1967, je to opravdu progresivní hudební počin, který musel zacloumat s nepřipraveným publikem a svraštit čela hudebním kritikům. Za jistou nadčasovost a obecnou odvahu jako pracovat s tímto tématem ale pět hvězdiček mohu dát.

» ostatní recenze alba Blaine, Hal - Psychedelic Percussion
» popis a diskografie skupiny Blaine, Hal