Pink Floyd / The Dark Side of the Moon (1973)

Kdybych měl jmenovat pro mě deset nejvýznamnějších alb, která jsou mými srdečními záležitostmi, stanulo by mezi prvními pěti. Můj intimní vztah k tomuto albu se odvíjí od okolnosti, že na počátku března 1973 jsem oslavil osmnáctiny a informován o tom, že moje oblíbená skupina Pink Floyd připravuje vydání nového alba, jsem si přál tuhle desku k narozeninám.
Album s tajuplným názvem The Dark Side Of The Moon spatřilo světlo světa 10. března 1973 a asi za necelé dva měsíce mi tohle album poslali jako dárek příbuzní, žijící od r. 1968 v Londýně…. Je třeba podotknout, že tímto albem vstoupili do nové progresivní fáze své hudební kariéry a vedle citované postpsychedelie zde můžeme deklarovat v rámci kapely žánr art rock. Projekt byl natáčen v londýnském studiu Abbey Road mezi červnem 1972 až lednem 1973 v pinkfloydovské produkci v hudební režii Alana Parsonse.
Album obsahovalo 9 skladeb, které představovaly spojení písňové formy s instrumentálními pasážemi, všechno velmi důkladně proaranžováno s přesností. Pravděpodobně první, co mě zaujalo byl sound alba. Zcela nečekaně až tajuplně zní z ticha SPEAK TO ME, v tlukotu lidského srdce, jež se pojednou přeleje v mohutném příboji instrumentace, cvakání automatické pokladny, nezřetelného pochichtávání a hrůzného vrčení a šíleného výkřiku do skladby BREATHE. Elektrické piano a klouzavé tóny steel-kytary a rozkládané doprovody jsou doprovázeny zemitými basy a nijak nekomplikovanými bicími. Padne na nás závoj melancholie a už jsou zde ve stejném duchu pojednané i zpívané hlasy. Hudba se přelévá jako mořský proud v posmutnělé atmosféře. ON THE RUN navazuje přímo přes vrčení a tajuplné bublání a podivné téměř industriální zvuky. Tepot bicích se spojuje s lidským během a nad hlavou přelétávají zcela nízko bombardéry. Imaginární štvanec před nimi hledá spásu. Tajemné hlasy a výkřik a zdůrazněná úzkost a strach končí šíleným chechotem a náletem s hrůznou explozí bomby s dozvukem.
TIME nabídne tikot hodin a odbíjení a cinkání, po kterém následuji podivný tikot a ortelný plný sound s ozvěnou bubenických úderů. Rockový základ skladby je dán důraznou a pomalou rytmikou, zato klenutými gospelovými vokály pod zpívaným hlasem. Sound rozčísne drásavé sólo elektrické kytary, které se tříští v prostoru v nekonečnu a zanechává mrazení po těle…
THE GREAT GIG IN THE SKY otevírá klavírní téma a klouzání steel-kytary s nekončící melancholii a mluveným hlasem. Pak ovšem přichází nástup famózního vokálu Clare Tory, která nad rytmikou a hammondkami v úžasné až téměř operní poloze ovšem ve výrazných emocionálních erupcích. Jeden z mnoha silných okamžiků na albu (!)
MONEY zahajuje strojová operace třídiče mincí a jejich neodbytný cinkot. Výrazný riff posouvá skladbu na pokraj hard rocku. Bicí tepou, basy duní, elektrické piano perlí a lidský hlas nemilosrdně pojednává tematiku peněz v v pragmatických souvislostech lidské chamtivosti. Bučivě dravý je saxofon Dicka Parryho v jeho vstupu a po něm už na kytaru řádí sám Gilmour. Kostelní zvuk varhan střídá výrazné pomalé klavírní téma a silná melodická linka v mollové tónině a opětně posmutnělý vokál s doplňujícím saxofonem a plující ozvěnou… to je US NAD THEM. Jako rocková rapsódie s mohutnou vokální stěnou a instrumentací se přelévá prostorem.
ANY COLOUR YOU LIKE je po mohutném tématu příležitostí pro synthesizery a jejich sugestivní kouzlení ve barevných vrstvách, které vrhají svoje imprese do tématu pod klopotající rytmiku a následně pro další kytarové sólo a zkreslené tónové postupy a důrazněné basy, kdy se klasický rock propojuje s pionýrskými elektronickými postupy… Kytarový mlýnek zklidní skladba BRAIN DAMAGE s výrazně jednoduchým motivem a vypravěčsky znějícími hlasy. Rytmika tiká a posléze skladba graduje za výpomoci vokálního kvarteta. Šíleně znějící smích v pozadí působí rušivě, ale s ohledem na textové sdělení je zcela namístě. Varhanní tremolo posílí instrumentaci a opět vévodí vokální podíl a vrčení synthesizerů nás přenáší do poslední skladby ECLIPSE.
Tohle je klasické rockové finále s opakujícím se schématem a sbory a vrcholící erupcí pocitů… úplný konec představuje opětný tepot lidského srdce.
Bez ohledu na mé osobní důvody album patří mezi klenoty nejen britské, ale i světové hudební rockové produkce a dokázalo přesvědčit i nevyzpytatelné hudební kritiky, že zde mají co dělat s opravdovým nadčasovým hudebním majstrštykem.
Nezbývá mi s nimi jinak než souhlasit. Některá alba po čtyřiceti letech vyvanou, některá ztratí svou sílu, ale některá si ji zachovají dodnes. Do téhle kategorie zařazuji The Dark Side Of The Moon i já.
Jak známo, kvadrofonie se ukázala být pro domácí použití jako nevhodná. Myslím, že kdyby album vyšlo v kvadrofonní verzi, existovalo na jeho přehrávání patřičná zařízení a byly k tomu uzpůsobeny domácí podmínky, byl by to famózní zážitek.
Plný počet hvězdiček!

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Dark Side of the Moon
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd