U-Totem / U-Totem (1990)

Skupina U-Totem se objevila v době, kdy u nás probíhaly politické a společenské změny.V té době se otvíraly brány informací a plynuly jsem nové kapely, interpreti a alba a člověk nestačil najednou všechno sledovat s nějakou metodičností..
Nicméně o americké kapele U-Totem se mluvilo mezi náročnějšími posluchači s úctou a respektem a tak jsem tehdy na ně zaměřil svou pozornost.
Přesto jsem si album v té době nepořídil, protože jsem zhruba ve stejných časech prodělával proměnu své poměrně slušně velké sbírky analogových vinylů za digitální CD a mou prioritou bylo především po odprodeji desek získat stejnou hudbu co možná nejdřív zpět na CD a to tak rychle přece jenom nešlo…. Teď jsou U-Totem tady (díky Zdeňkovi) a znovu si prožiji svoje pocity z poslechu….

Úvodní téma zní hodně dramaticky. Je to snad úryvek ze Stravinského, nebo Messiaena, Bouleze či Stockhausena? Hudba je ovšem těžko pojmenovatelná a zařaditelná a tak budu sledovat jednotlivé linie a hledat a pátrat. Podle dalších postupů lze zcela odpovědně prohlásit, že mám co do činění s artificiální hudbou. Postupy vycházejí z modální hudby, která se snoubí v eklektických kruzích se strukturami historické hudby, s jazzem a hudební avantgardou… Slyším zde řadu velmi odvážných instrumentálních výbojů, se kterými pracuje např. Frank Zappa na 200 Motels, Karlheinz Stockhausen na Birds Of Ceylon, ale také prvky Rock In Opposition… Neváhám zmínit i domácí progresivní hudební sdružení Due Boemi, ale i současný Agon Orchestra.
Hlas zpěvačky a flétnistky Emily Hay mi mírně připomíná svou barvou hlasu Annie Haslam z Renaissance…
Hudební postupy ovšem čerpají z artificiální hudby a domnívám se, že kdo není orientován tímto směrem, bude pro něho poslech alba znamenat poměrně dost lopotnou práci, prokousat se změnami rytmů, nálad a proměnlivých témat, která jsou názorným příkladem impresí, ale i přísných psaných kompozičních témat.
Album bych mohl doporučit takovému typu posluchače, který dokázal vstřebat náročný projekt Johna McLaughlina a nově sestavených Mahavishnu Orchestra – Apocalypse. Není to možná úplně nejlepší příklad…. Na tomto albu nehraje Londýnský symfonický orchestr, ale mám na mysli kompoziční náročnost a tematickou komplexnost.
Na albu vnímám řadu hlavních, ale i vedlejších hudebních témat, která jsou ovšem zajímavých způsobem zaranžována a vytvářejí zajímavý celek. Bicí nástroje Davida Kermana nemají rockový nebo ryze jazzový základ, což platí o baskytaře a kytaře Jamese Grigsbyho. V hudební sestavě v podstatě neexistuje nějaký frontman nebo leader, který by za s ebou táhl hudební doprovod. Všech sedm kompozic je dílem velmi dobře technicky a cítěním vybavených hudebníků, kteří našli společnou krevní skupinu.
Určitě nemáme co do činění s hudbou, kterou bychom si mohli pustit po návratu z manuální práce, kdy za sebou budeme mít skládání vagonu cementu, nebo naopak kdy v duševním zaměstnání cestou domů opustíte svět čísel, údajů, vyhlášek, zákonů, daní a po usednutí do křesla a uvaření kávy po rušném a náročném dni…. V té chvíli asi těžko sáhnete po hudbě, kterou ve svých náročných principech vytvářejí členové avantgardní skupiny U-Totem.
Pokud jste ovšem vstřebali některé prvky hudby britských Gryphon, zjistíte, že tu a tam se objevují jisté příbuznosti, ale zda nabírají charakter ještě náročnějšího uchopení hudebního tématu.
Jsou zde i okamžiky subtilní a křehké, ale mohou být ve vlastních zákonitostech nečekaně přeměněny v nečekané hudební postupy, které každému ne vždy znějí libozvučně. Harmonické postupy jsou náročně členěné, ale přesto je v této hudbě možnost nalézt srozumitelnější témata a občasné hudební sekvence vám mohou připomínat různé soundtracky z filmů, ale také hudební doprovod pro náročnější divadelní představení v duchu odvážné scénické hudby. Zcela nečekaně jsem vstoupí rockové principy, stejně jako jazzová atmosféra a zcela osobité vokální party.
O hudebním komplexu podat informaci ve stylu „zprávy o stavu Unie“ není dost dobře možné a recenzent se potýká s pocitem, že hlubší analýze jednotlivých kompozic vlastně není úplně namístě. Nemáme zde co do činění s klasickým modelem hudby, a vnímání hudebního konceptu debutu U-Totemu je věcí přísně individuální….
Musím konstatovat, že cítím hluboký respekt k hudbě, kterou poslouchám, zároveň se zdráhám mluvit o doporučení. Objevit si podobný hudební model chce (domnívám se) určité intelektuální zázemí a nějakou přípravu.
Podotknul bych, že není ani tak důležité studijním a analytickým způsobem tuhle hudbu vstřebat a pochopit…. Podstatné je, aby posluchač zjistil, jestli pociťuje při jejím poslechu nějaké vibrace. Pokud bude pozitivní a zjistí, že mu poslech neubírá energetický potenciál (že ho nevyčerpává a vydrží v jisté koncentraci až do konce) pak je na správné adrese. Pokud se ho však zmocní pocit zcela opačný, pak je třeba stisknout na CD playeru STOP a CD vložit do obalu….
Nejraději bych se vyhnul nějakému hodnocení. Tady neplatí běžná pravidla. Kdyby žil věhlasný Leonard Bernstein, pravděpodobně by byl jeho názor tou pravou normou. Ze své skromné pozice tedy udělím albu plný počet hvězdiček a občas se budu k albu vracet s tím, že zde budu cítit Mahavishnu Orchestra, Gryphon, King Crimson, Gentle Giant, Van Der Graaf Generator, Pink Floyd, Renaissance, United States Of America, Franka Zappu, Soft Machine, ale i některé skupiny z hnutí Rock In Opposition a hledat a číst mezi řádky……

» ostatní recenze alba U-Totem - U-Totem
» popis a diskografie skupiny U-Totem