Alice Cooper / Goes to Hell (1976)

Skvělé album. Ale které od Alice není skvělé? Hrozivý úvod s tříštěním se čehosi přechází v pestrou hudební přehlídku, kterou chápu tak trochu jako umělcovu intimní zpověď. Strašidelné a temné prvky (ale je Cooperova hudba opravdu temná, nebo jen "laskavě" temná s hrozivou maskou?) střídají silné cituplné skladby (I never Cry). "My heart's a virgin, it never been tried, And you know I'll never cry", to opravdu nemůže nechat posluchače nedotknutým. Tahle hudba je sice veskrze nasáklá divadelní atmosférou, ale současně je cítit, že nic nepředstírá, že není falešná.
Příjemná a vzrušující je přítomnost (jako i na jiných albech) jazzového napětí (I´m the Coolest), nebo i nálada kabaretu a muzikálových show 50. a 60. let, které hudbě dodávají hravost a přes veškerou hororovou stylizaci i vlídnost. Pan Zpěvák si s náladami jen hraje, a nebo se jimi nechává unášet v nepřeberné škále nálad a poloh.
Poctivá rocková razance na albu také nechybí (Wish you were Here), možná jsou zde dobře patrné vazby na obdobné zdroje inspirací jako u nejlepších soudobých věcí Queen (Rainbows - Going Home)s jejich melodickou monumentalitou a sbory. Alice se dokáže obklopit skvělými instrumentalisty, a každý zvuk, mňouknutí kytary nebo zavíření bubnu mají své místo.
Takže suma sumárum, vynikající, vyvážené a výborně poslouchatelné album. I v kontextu všeobecně kvalitní Cooperovy tvorby spolu s předchozím nesporně zásek v rockové historii.

» ostatní recenze alba Alice Cooper - Goes to Hell
» popis a diskografie skupiny Alice Cooper