Hutka, Jaroslav / Lidové balady ze sbírky Františka Sušila (2004)

Jaroslav Hutka je pro mne asi naším nejdůležitějším písničkářem. Díky jeho tvorbě jsem začal poznávat nejen celé umělecké sdružení Šafrán a všechny jeho aktivity, ale také moravské lidové písně ze sbírky Františka Sušila (a někdy i Františka Bartoše), překvapující svými většinou smutnými tématy, obrovskou naléhavostí a v návaznosti na první dva faktory i nadčasovostí. Hutka tyto poklady naší kultury vždy interpretoval naprosto přirozeně, bez jakékoliv krojovanosti či snahy o přílišnou originalitu na úkor obsahu, pročež vytvořil díla opravdu mistrovská.
Přestože toto CD vzniklo skoro třicet let po vydání dle mého pohledu nejzásadnějších desek této řady, tj. Stůj, břízo zelená (1974) a Vandrovali hudci (1976), a přestože neobsahuje prakticky žádnou novou skladbu (všechny jsou na předchozích deskách), jedná se o album vysoce kvalitní a dobře poslouchatelné. Obě dvě skvělé kytary hrají v naprosté symbióze, již narušují jenom občasné Hladíkovy divoké výpady na strunách E1 a H, pro jeho styl charakteristické, které ovšem nepůsobí na poslech negativně, naopak přidávají písním určité prazvláštní kouzlo a napětí. Jedním slovem velice solidní podklad pro Hutkův neafektovaný, civilní zpěv, ani v nejmenším ovšem nenudící. Už to sice není ten jasný a ostrý hlas např. z Břízy, je v něm přece jenom cítit jakási ochraptělost a unavenost (také už tomu pánovi bylo tenkrát skoro šedesát!), která se mu ovšem dá odpustit, nebot´ stále zní skvěle. Opravdu důstojná pocta velkému, avšak zapomenutému českému obrozenci Františku Sušilovi. Pět bodů!

» ostatní recenze alba Hutka, Jaroslav - Lidové balady ze sbírky Františka Sušila
» popis a diskografie skupiny Hutka, Jaroslav