Genesis / Trespass (1970)

Už od prvních okamžiků je jasné, že oproti debutu je tahle partička už někde úplně jinde. A to hned o několik tříd výš. Zčásti to zřejmě způsobil odchod producenta, zčásti přechod k vydavatelství Charisma, kde nechali muzikantům volnou ruku při vytváření svébytného hudebního výrazu. Hlavně si ale zřejmě sami členové kapely ujasnili, co a jak chtějí hrát. A obdivuhodně jim to vyšlo- podařilo se jim nalézt vlastní, nezaměnitelný styl, který dodnes uchvacuje svou strhující proměnlivostí a neuchopitelnou pohádkovou krásou.
„Looking For Someone“ je nádherná věc. Všechno podstatné, co vytváří typický genesisovský sound jejich vrcholného období je tady už plně obsaženo- naléhavý, místy až naříkavý, lehce ochraptělý, již v té době neuvěřitelně vyzrálý Gabrielův vokální projev, pastelové koberce kláves, semtam klavír, beglajty akustických dvanáctek, občasné výboje sólující elektrické kytary, to vše čas od času okořeněno flétnou.
„White Mountain“- další klenot, nadpozemský patos hudební i textový. Píseň popisující boj o dominantní postavení ve vlčí smečce (mladý cucák poruší zákony smečky- odtud název alba Trespass = Přestupek- a postaví se proti starému, zkušenému vůdci) začíná až téměř něžně- křehkými tóny akustických kytar- a prochází několika různorodými fázemi až po strhující finále, kdy na pozadí mohutných sborů Gabriel zpívá "...úsvit spatřil bílou horu zbrocenou krví...".
„Visions Of Angels“ je moje nejoblíbenější z celé desky, svou naivitou evokuje náladu prvního alba (kéž by znělo takhle!), je to hodně melancholické a opět je tu geniální sepětí hudby a textu. Text je velice jednoduchý: „chodím po lese a je mi smutno, protože ona tu není…najednou se na obloze zjevují tančící andělé, ale po chvíli mizí, nechávají mne tady…a už je nikdy neuvidím“. Mohutný, sborový refrén mi svým drtivým nástupem trochu připomíná crimsonovskou „In The Court Of The Crimson King“, ale to nijak nesnižuje hodnotu této překrásné písně.
Druhou stranu LP otevírá dvojice poklidnějších, víceméně akustických skladbiček. Prvá z nich, „Stagnation“, se po zasněném úvodu rozjede v divoký klávesový rej, který posléze vyústí v nekompromisní finále „I wanna drink…“. Na můj vkus možná trošilinku rozvláčné, ale pořád výborné.
K „Dusk“ mohu napsat snad jen to, že je to krásná poetická píseň - moc se mi tu líbí akustická mezihra s flétnou.
Z pohodového, nebál bych se říct až meditativně- nostalgického rozpoložení nás vytrhne závěrečná vypalovačka „The Knife“. Násilí oslavující, neskutečně brutální text popisující jakýsi ozbrojený převrat „ve jménu svobody“, samozřejmě včetně zmasakrování politických odpůrců („…dám vám jména těch, které je potřeba zabít, pobijte je i s jejich dětmi…“) je bohužel i v dnešním světě stále aktuální. Uklidnit nás mohou jen slova refrénu- „…někteří z vás zahynou…“ ( o popularitě této fráze vypovídá i fakt, že live album skupiny z r. 1973 se jmenuje „Some Of You Are Going To Die“). Všechno je to samozřejmě parodie- aby o tom nebylo pochyb, začne v mezihře, do jekotu znásilňovaných a vražděných žen a dětí, vyhrávat Banks veselou valčíkovou melodii. Po stránce hudební se zde jedná o jeden z prvních pokusů kapely o vytvoření tvrdšího rockového soundu a mám pocit, že Anthony Phillipsovi tato poloha příliš nesedí. Nemám s tímto kouskem žádný problém- ale abych řekl pravdu, je asi 30 až 40 skladeb od Genesis, které mám raději.

S tímto albem jsem se poprvé setkal někdy před třiceti lety, měl jsem ho nahrané od kamaráda na kazetě zn. Sony (a tu kazetu pořád někde mám ). Bylo to mé již asi páté setkání s genesisovskou diskografií a bohužel se k tomuto aktu neváže žádná zajímavá či alespoň vtipná historka. „Trespass“ se mi zalíbilo hned po prvních posleších, ale abych řekl pravdu, následujícími počiny této úžasné kapely jsem byl unešen víc. Dnes, s odstupem času, mezi nimi nevidím dramatičtější kvalitativní rozdíly. Nádherná, originální a nadčasová hudba.

» ostatní recenze alba Genesis - Trespass
» popis a diskografie skupiny Genesis