Santana / Carlos Santana - Mahavishnu John McLaughlin: Love Devotion Surrender (1973)

Je zajímavé, že se recenzím tohoto alba dosud všichni progboardisté vyhýbali, takže zkusím tuhle klasiku vrátit do povědomí pamětníkům, a "navnadit" i mladší ročníky....
Album Love Devotion Surrender mě zastihlo v době, kdy už jsem měl za sebou famózní šok z Mahavishnu Orchestra trochu za sebou a nějak podvědomě jsem hledal nějaké další kontinuity.
O duchovním hledání podstaty života, duše, rozpínání mysli a pomocí hudby hledat a nabízet estetické krásno Carlose Santany už jsem v té době věděl, ale přesto mě spojení s Johnem McLaughlinem trochu překvapilo, třebaže na předešlém albu Welcome už byly činěny jejich zásnuby.
Tohle album obdržel jeden můj kamarád od svého kamaráda z USA a přivolal mě k sobě, zda nemám o projekt zájem.
Kamarád ujížděl na Uriah Heep, Black Sabbath, Budgie, Wishnone Ash... a tahle hudba pro něbo byla neskousnutelným oříškem.
Sotvaže jsem zaslechl úvodní téma ve stylu mahavishnu Orchestra - byl jsem stžen jakýmsi maelstromem a hudba mě totálně rozvibrovala.
Musím konstatovat, že mě nejen zaujala famózní kooperace kytarových témat Carlose Santany a Mahavishnu Johna McLaughlina, ale i okolnost, že mezi hudebníky se objevilo jméno Jan Hammer - na bicí nástroje, ale i famózní jména jako Billy Cobham a Michael Shrieve a vlastně část Santanovy kapely.
Dravost a rozpínavost decibelové masáže umocňovala úžasná harmonická vlna hráčských dovedností famózních hudebníků, kteří hrají jako o život a přesto podle mého cítění s úžasnou lehkostí a s entuziasmem.
Skladby A Love Supreme, The Life Divine a Let Us Go Into The House Of The Lord jsou plné mimořádného energetického potenciálu, dynamiky a napětí, jakoby se člověk díval do obrovského kotle, na jehož dně se vaří divoký lektvar, který bude silou žáru ohně katapultován vzhůru... Nejsou to ale jenom impresivní a naopak expresivní erupce, ale i duchovní rozměr, pokora a oslepující pohled do slunce stejně jako do záhadného vesmírného nekonečna....
Naproti tomu skladby Naima a Meditation jsou akustické, klidné, subtilně něžné jako protipól proti těm předešlým.
Po krátké době se dá v té eskapádě kytarových "soubojů" rozeznat čitelnost Santanovy kytary a McLaughlinovy kytary a myslím, že inspirativnost pro kytaristy zde už tenkrát byla veliká, byť si při poslechu možná mnohý hráč místy řekl, že by měl raději dělat něco jiného. To ale nebylo nic neobvyklého. Podobné pocity měli kytaristé při poslechu Al DiMeoly nebo Paka De Lucii.
Famózní je už jednou i zmíněná rytmická sekce, prostě všechno je svázáno jednotící pozitivistickou myšlenkou a zároveň vnitřním řádem.
O deset roků později jsem si tuto okolnost připomněl, když jsem u mladších rockerů slýchal skupiny new wave
a uvědomil jsem si, že tahle hudba bude do podstatné míry nepřekonatelná.
Album mohu vřele doporučit všem, kteří v hudbě hledají nejen umění, estetické krásno, duchovní náboj, ale i neopakovatelnou atmosféru.
Jako vlasatý rocker (pravda) jsem se ovšem kabonil, když jsem se díval na obal. John McLaughlin nikdy nenosil dlouhé vlasy, ale Santana ještě na Carlos Santana And Buddy Miles Live měl hippie hřívu a na tomhle albu vypadal jako číšník v přímořském letovisku...
To ovšem s hudbou nemá nic společného.
Pět hvězdiček!

» ostatní recenze alba Santana - Carlos Santana - Mahavishnu John McLaughlin: Love Devotion Surrender
» popis a diskografie skupiny Santana