MC5 / Kick Out the Jams (1969)

Nářez! Kaše! Total! Vyhrabal jsem to kdysi v otcově sbírce desek a jediné co oddálilo můj poslech bylo to, že mně tuhle desku otec doporučoval. Nevěděl jsem, že ví.

Je to bezkonkurenčně jeden z nejlepších živáků jaké jsem kdy slyšel. Slyšel jsem různé živáky jejich kumpánů z Detroitu, The Stooges a ačkoli vynikali abnormální mírou nihilismu a sebe-destruktivní energie, nemohly se rovnat téhle desce. Kick Out the Jams snese srovnání snad jedině s tím proslulým živákem Slade s růžovým obalem (nevím teď honem jak se jmenuje: "Alive!" ?)

Beru tohle album se vším všudy. I s tím kázáním na začátku, protože i to má v sobě úžasnou energii. Někdy v roce 1967 v Detroitu represivní složky brutálně potlačily původně nenásilnou demonstraci představitelů tehdejší alternativní kultury. Ultimativním příkazem tehdejší dobové atmosféry byla svoboda - co nejširší. Očekávání velkých společenských změn bylo všeobecné a ze strany nekonzervativně laděné mládeže i toužebně očekávané. Krátce po brutálním zákroku policie na mladé lidi se konal v Detroitu koncert ze kterého později vzniklo naše album. Na tom koncertě MC5 nevystupovali sami. (Jaké další formace tehdy hráli, nevím, budu rád za doplnění). Dlouho po koncertu se povídalo, že zvuk MC5 byl tak hlasitý a masivní, že lidé se schovávali pod auta. Mimochodem samotný koncert prý skončil výtržnostmi ze strany publika. Revolučně naladěná mládež začala podpalovat auta a popelnice, apod. Koncert MC5 je v revolučním nadšením mocně podpořil.

Od začátku je zřejmé, že kapela je pěkně nasraná a revolučně naladěná a dokáže tuhle emoci nabouchat do lidí. Od začátku do konce jde o naprosto hrubý a brutální nářez, jednotlivé skladby jsou přesto silně strukturované a neztrácejí páteř v nějaké změti hluku. Naopak. Páteř písní je ohlodaná na kost a syrově pulsuje! Fascinuje mě, že zpěvák v úvodní skladbě jde do jakési zahleněné fistule, když se snaží vyzpívat refrén. Kick out The Jams je pak jako nášlapná mina. Snad každá skladba je zakončena naprosto extatickým hlukem, včetně asi jediného blues. I Want You Right Now je jako by zpěvák zoufalstvím žral hlínu - jako by se vařila samotná země. Tady už se ryje držkou v zemi. Skladba přesto končí snad jen proto, aby mohla rychle rychle začít Starship - naprosto šamanská, detroitsky okovaná a špinavá meditace plná nespoutané energie, která vyhnala lidi na ulici, aby tu energii vychrlili do města.

Co z téhle nahrávky podle mě dělá raritu:
- dobové okolnosti vzniku, společenský kontext
- šílená energie zvuku a nasazení hráčů, je z toho hodně cítit touha něco tou hudbou způsobit, o něco tý kapele šlo a hodně jí na tom záleželo. Tenhle pocit člověk často při poslechu nemívá.
- celkový zvuk ovlivněný stavem dobové techniky. S tím ovšem tehdy nikdo nekalkuloval, ani nemohl. Lepší zvuk tehdy na tom místě prostě nebyl k dispozici. A je to právě zvuk, který pomohl unikátnosti tohoto díla
- hráčská technika hráčů a jejich přístup "k věci". Šlo o předání energie v surovém stavu, která měla k něčemu vést, nikoli o čisté tóny. A právě v přístupu můžeme považovat MC5 za kmotry punku. Zvuk desky samotný je spíš něco jako pra-heavy-metal, ale to je myslím dáno, jak jsem řekl, stavem tehdejší techniky a částečně laděním kapely.

Doporučuju ke čtení knihu "Zab mě prosím: Necenzurovaná historie punku", vydalo nakl. Argo - o téhle scéně je tam všechno.

» ostatní recenze alba MC5 - Kick Out the Jams
» popis a diskografie skupiny MC5