Rolling Stones, The / Sticky Fingers (1971)

Ačkoli vlastním jen čtveřici alb a jen některá další alba RS jsem slyšel a nemám tudíž jejich diskografii detailně zmapovanou, tohle album společně s předchozími Beggars Banquet či Let It Bleed lze zřejmě řadit mezi nejlepší díla.

Brown Sugar je podobně škvostně šlapajícím úvodem jako Gimme Shelter na albu předchozím a jednou z naprosto zásadních skladeb, dodnes hraných i na koncertech. Sway je klasická polobalada s opět silně nostalgickou atmosférou, kde si kapela očividně lebedí a Jagger je v těchto polohách jako doma. Na konci ovládá prostor kytarové sólo. Wild Horses patří mezi nejznámější balady nejen Rolling Stones a její folkrocková poloha je další ukázkou nejrůznějších zákoutí, do kterých se kapela dokáže bez potíží vydat. To Can´t You Hear Me Knocking je zpočátku pořádně ostrým a vybroušeným blues, jakousi obdobou Midnight Rambler z alba předchozího, i když získává přece jen větší odpich, refrén je až mimořádně vokálně uvolněný a v závěru úřaduje parádní saxofon. Je dobře, že i tady se RS vrací ke svým hudebním kořenům naplno. V těch rozhodně zůstávají i v You Gotta Move, v podstatě krátkém, stručném a syrovém bluesovém příspěvku. Jako někde na prvním albu Cream...paráda. Na bluesových kořenech je postavena i Bitch, ale vystupuje z ní přece jen rocková údernost a na poměry této desky vysoké obrátky. I Got the Blues hovoří opět sama za sebe....kapele se z této polohy nechce a tak procházíme další těžce působící zálěžitostí... Sister Morphine je krásnou, postupně gradující baladou s neveselým námětem. Skutečně skvost alba... Dead Flowers, opět dylanovská nálada a až folk-countryový nádech, ale i sympaticky šlapající tempo. Moonlight Mile je nádherné zakončení alba, stejně nostalgické a procítěné jako gospel na Let It Bleed, byť podané jinými prostředky. Bezchybný závěr.

Podobně jako předchozí album, bez chyb a za 5 hvězd.

» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Sticky Fingers
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The