Beatles, The / Revolver (1966)

Když jsem onehdy zase po dlouhé době navštívil ten nenáviděný Xichtbook, na kterém jsem si zřídil svůj profil víceméně jen z trucu (Už jsem jednoduše nemohl dál vydržet, jak do mě pořád všichni hučeli, jak je možný, že na něm ještě nemám profil, že jsem hrozně nemoderní, prostě „out“ apod.. Tak jsem nakonec povolil. Ale nutno poznamenat, že jsem odolával skutečně velmi dlouho.)

No, takže hned posléze, co jsem odepsal na všechny zprávy, kterých se po dobu mé několikadenní absence na této „kůůl“ sociální síti nahromadilo opravdu spoustu a odmítl nabídky k přátelství od nějakých neznámých a podivných entit s vyšpulenými rty a pod’obanými obličeji, jsem zavítal na hlavní stránku, abych se zase po dlouhé době pobavil nad některými "velmi inteligentními" statusy plnými výlevů typu:
„Dnes na Valentína mně můj bobyšek pozval na romantickou večeřičku při svýčkách...MUCQ :):)..."
(Pod statusem pochopitelně nechyběla fotka daného „pokrmu“ na kterém bylo na první pohled znát, že mistr kuchař při jeho přípravě zřejmě utrpěl těžký epileptický záchvat.)
Nebo: „Mám na něco chut‘...asi si voloupu pomeranče...“ Nebo dalších zhmožděnin typu:
„Jdu na velkou, kdybi něco, su na mobilu“ atd...
No a během tohoto čtení, doprovázeného poměrně častými výbuchy smíchu, jsem poslouchal tohle album.
A dokonce to došlo tak daleko, že jsem se rozhodl tuhle desku sdílet... Dnes bych si za to nafackoval.
Přece mi mohlo být hned jasné, že na Assbooku, kde je to přecpáno milovníky pop „idolů“ typu Džastýna Bíbra, Lejdy Mů Mů, Ass Direction, nebo „hustého gangstera“ Rytmuse, zkrátka nenajdu pochopení...
První reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Podotýkám, že to nebyl nikdo z přátel.
„Co to posloucháš za sračky, ty seš ale (Vulgární označení pánského přirození, hojně užívaného např. na Slovensku na pět.) Normálně bych na tohohle nepochybně „velmi duševně vyrovnaného“ t’ulína nějak nereagoval, ale jelikož jsem měl zrovna za sebou „těžký“ víkend, tak u mne opět po dlouhé době zvítězila nasranost nad rozumným úsudkem...
Ne, opravdu se s Vámi nechci podělit o to, co jsem mu na to odepsal, nechci zde totiž dostat doživotní BAN..
Jen napíšu, že jsem na to potom po „vychladnutí“ nebyl zrovna dvakrát hrdý...
Jasně, že si taky sem tam rýpnu, ale ani ve snu (I když ve snu i možná jo) by mne nenapadlo častovat někoho takovými „hřejivými“ názvy jenom proto, že poslouchá něco, co se mi nelíbí...
Nic, kašlu na to, jdeme na recenzi.

Album otevírá naprosto výborná skladba z dílny George Harrisona se skvěle nabroušenou kytarou s názvem Taxman. Škoda, že George nedostával ve skupině ještě o něco víc prostoru. I když, pak si to později bohatě vynahradil v průběhu své velmi úspěšné sólové dráhy.

Po ní následuje jedna z mých nejoblíbenějších kompozic na albu, Eleanor Rigby. Nádherná, melancholická píseň.

I'm Only Sleeping... Skvělá skladba s Johnem za mikrofonem... Ta pozpátku nahraná kytara nemá chybu. Dobrý experiment.

Love You To... Velmi dobrá věc od Harrisona, který začínal být v té době silně ovlivněn Indií a jejím náboženstvím a zůstalo mu to vlastně až do smrti. Tahle skladba se mi líbí ještě o něco více než Within You Without You z pozdějšího Seržanta.

Here, There and Everywhere... Nádherná balada. Tohle zkrátka Paulovi výborně sedne.

Yellow Submarine... Bláznivá, notoricky známá skladba napsaná Paulem a Johnem, zpíváná Ringem. Upřímně, mně osobně nikdy moc nesedla.

She Said She Said... Výborná Johnova skladba pojednávající o LSD tripu.

Good Day Sunshine... Krásná, melodická píseň napsaná Paulem se skvělými vokály a s hostujícím George Martinem za piánem.

And Your Bird Can Sing... Výborně našláplá věc z pera Johna Lennona.

For No One... No jo, zase Paul, tohle je prostě jeho. Skvělé..

Doctor Robert... Moje velmi oblíbená píseň od Johna, pojednávající o doktorovi, předepisujícím halucinogenní drogy svým pacientům. Předpokládám, že doktorovi bez licence..

I Want To Tell You... Georgeova velmi dobrá skladba. Na piano zde prý hraje Paul.

Got to Get You Into my Life... Máme tady další, instrumentálně výborně propracovanou věc od Paula.

No a je tu poslední zářez (toto zase uteklo) v podobě Johnova psychedelického tripu, který nese název Tomorrow Never Knows... Tahle kompozice je vlastně taková předzvěst toho, co bude následovat příště. Výborný závěr...

Sečteno a podtrženo... Naprosto fantastické a nadčasové album...

Plná palba, pochopitelně.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Revolver
» popis a diskografie skupiny Beatles, The