Dylan, Bob / John Wesley Harding (1967)

Dylanova bouračka v létě 1966 je dávno součástí rockové mytologie. Ale ať už šlo o skutečně vážnou nehodu nebo aspoň částečnou mystifikaci, ať byla katalyzátorem nebo pouhým alibi pro následnou změnu směru, jisté je, že Dylan na albu John Wesley Harding je podstatně jiným Dylanem než na předchozích třech elektrických deskách. Od hřmotného folkrocku se odklání, nejde ale ani o návrat k folkovému purismu. Znovu má sice hlavní slovo akustická kytara a foukací harmonika, ale je tu i diskrétní rytmický doprovod a celkově výrazně sílí countryové vlivy.

Dylan také razantně krátí texty a tím pádem i stopáž písniček. Obsahově z náročnosti nijak neslevil, ale vyjadřuje se s větší pregnantností, obrazy s větším než malým množstvím biblických citací a motivů jsou zhuštěnější. Hodně se změnil i jeho zpěv. Je mnohem ukázněnější ve sledování melodie, ve srovnání s Blonde on Blonde se dá říct, že přímo spokojeně přede. Chvílemi jakoby se i zpěvem snažil přiblížit countryovému duchu Nashvillu, kde se album nahrávalo, v písních Drifter's Escape a The Wicked Messenger je možné rozeznat náběhy k typicky zajíkavému halekání.

Kolekce dvanácti písniček je nebývale kompaktní, nic z ní nevyčuhuje a působí až nenápadně. Ale vedle coververzemi Hendrixe resp. skupiny UB40 proslavených All Along the Watchtower a I'll Be Your Baby Tonight můžeme sáhnout po kterémkoli z ostatních songů - As I Went Out One Morning, I Dreamed I Saw St. Augustine, Dear Landlord, The Wicked Messenger nebo bluesová Down Along the Cove - a při bližším ohledání objevíme malý poklad. A to ještě ve stejné době vznikal stejně luxusní materiál za účasti skupiny The Band, na jehož plody v podobě dvojalba The Basement Tapes si ale fanoušci museli počkat ještě osm let.

Na desce John Wesley Harding jde Dylan už poněkolikáté proti očekáváním posluchačů. Přelomová je ale ještě z jednoho pohledu. Alby Highway 61 Revisited a Blonde on Blonde skončila éra, kdy Dylan zásadním způsobem spoluutvářel aktuální vývoj populární hudby. Odteď si začíná hledět především svého - rozlehlého a úrodného - písečku a trendy tvrdohlavě bojkotuje. Jeho nahrávky stále ovlivňují široké spektrum umělců, ale střídání módních vln už jde mimo ně. Pravda, i kvalitativní úroveň občas zakolísá, John Wesley Harding ale bezpečně trůní na těch nejvyšších příčkách.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz

» ostatní recenze alba Dylan, Bob - John Wesley Harding
» popis a diskografie skupiny Dylan, Bob