Gentle Giant / Acquiring the Taste (1971)

Neortodoxní zjev Gentle Giant je kapelou, na jejíž poslech musí mít člověk náladu. Když se probírám alby, které mám doma, asi nejvíce si považuji právě dvojky, kde podle mě kapela dokonale trefila mezi poslouchatelností a komplikovaností. Ovšem jinak má jejich tehdejší tvorba vzácně vyrovnanou úroveň.

Pantagruel´s Nativity - decentní nástup se přelévá do složité, těžce působící, nervní artrockové kompozice, líznuté jazzem a decentní prací dechových nástrojů. Celé to má neuchopitelnou, tíživou náladu, je nutná absolutně stoprocentní pozornost. Už od první skladby pánové zaujmou fantastickou prací s vokály, dvojitými i vícehlasy, kterými prosluli a inspirovali řady dalších kapel. Je neuvěřitelné, jaké množství proměn motivů i nálad se vejde na plochu sedmi minut... Edge of Twilight má komorní náladu, připomene podobné momenty Yes, Genesis nebo King Crimson, přesto je její nálada nezaměnitelná pro GG a je pravidelně nabourávaná vokálními vstupy a "vbíháním" basy i bicích. V závěru ovládne pole znepokojující rytmika... The House, The Street, The Room - hned od nástupu je možno vnímat rockovou hmotu, ale zároveň i míru bohatosti výstavby vokálů. V pozadí pak pracuje neodolatelné předivo basů, akustických kytar, do děje zasahuje bez varování klavír, perkuse i dechy. V tomhle mišmaši jsme někde na samé hraně art-rocku a zcela volné kompozice, pak se ale skladba postupně vrací do své původní, přízemnější podoby... jedinečná záležitost. Acquiring the Taste je drobná deformovaná hříčka, kdy je tradiční GG-melodie zdeformována rytmicky. Wreck - prokreslení nástrojů vytvoří na počátku charakteristicky výrazný riff a přenášíme se opět do více rockovější polohy skupiny. Na riff se nabaluje výrazný vokální motiv a máme tady i na poměry takové kapely jako GG relativně zapamatovatelnější skladbu. V závěru převezmou roli dechové nástroje, které přenesou skladbu do dramatičtějšího finále... rozhodně jedna z nejlepších skladeb kapely vůbec. The Moon Is Down patří rovněž mezi mé oblíbené... pochmurná, melancholická nálada, i když dosažená vlastně absolutně neagresivně, jen unikátní náladou, vygradovanou znovu i výborným vícehlasem, postupně přece jen nabírá "rockovější" odpich. Skladba mi poněkud připomíná souputníky Van der Graaf Generator, v komornějším závěru pak i Genesis... Zcela jinou náladu má Black Cat, pohybující se na pomezí jazzu a struktur vážné hudby, rock probleskne jen okrajově a náladu dokresluje do detailu vykreslený zpěv. Chcete-li ukázku neuchopitelnosti GG, tady je. Závěr patří nejdelší skladbě Plain Truth ... bytelný rockový základ, který k dokonalosti dokreslují dechové nástroje, výrazný vokální motiv a precizní rytmika. Uprostřed dochází k sólovým přestřelkám mezi kytarou a dechy i klávesovými nástroji. Opět ale nic jednoduchého na poslech, neklidná, nervózní, přelévající se nálada, střídání atmosféry, vkusné využívání střídání komorních meziher, která po půli graduje do dramatického finále. Je jasné, že spolu s Wreck máme co do činění s nejvýraznější skladbou alba. Po konci máte jen problém pochopit, co a v jakém hudebním období jste to vlastně poslouchali. Vynikající album pro nastražené uši a otevřenou mysl...

Jedinečný hudební soubor okolo trojice bratrů Shulmanů a Kerryho Minneara vydal v I. polovině 70. let řadu dodnes neuchopitelných alb, kterými řádně otřásli i progresívními měřítky. K dokonalosti dotáhli prokreslování jednotlivých nástrojů, motivů a hlavně hlasů, a také nenucené promísení rocku s jazzem, vážnou hudbou a dalšími hudebními odnožemi. I když (logicky) zůstali na okraji hudebního zájmu, ovlivnění jejich stylem přiznává i dnes řada progresívních kapel, a to už jim nikdo odpárat nemůže. Jejich alba měla tendenci k odlehčení a na pokraji 80. let se podobně jako řada dalších kolegů odmlčeli.

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Acquiring the Taste
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant