Metallica / Ride the Lightning (1984)

Jako dlouholetého zapáleného metalistu mě pochopitelně tvorba Metallicy nemohla minout, i když trvalo celkem dlouho, než jsem se k její tvorbě dostal, možná někdy tak až 2-3 roky PO začátcích. Prvním albem byl Master of Puppets, pak ...and Justice for All a pak už to byla dvojice prvních alb. A právě tento skvost názorně dokumentuje propastný rozdíl od prvotiny, byť bezpochyby legendární...

Už úvodní Fight Fire with Fire, lehce uvozená akustickými kytarami, patří po zásluze k nejdrsnějším skladbám stylu, který tehdy dostal pojmenování thrash metal. Hned na úvod absolutní smršť, která možná už na desce co do intenzity nebyla překonána, přesto je do ní vklíněno typicky melodické sólo... Titulní skladba, sice pomalejší a dynamičtější a akademičtější, je dalším nesmrtelným pomníkem stylu; už úvodní melodická vyhrávka je charakteristická a opět je zde nezapomenutelné Hammettovo sólo, pod nímž proplouvá skvělá Burtonova basa. Jsou-li první dvě skladby thrashovými jistotami, je trojka For Whom the Bell Tolls, uvozená zvony a lyricky inspirovaná stejnojmennou literární klasikou Hemingwaye, do detailu vypilovaným dramatickým hymnusem, jehož melodická výstavba a gradace riffových stěn jsou doslova nesmrtelné... Hetfield vkládá do hlasu melodii i naléhavost a Hammett si tady poprvé sahá až na dno. Dodnes vyhledávaná atrakce koncertů. Fade to Black je opět z jiného soudku - baladická akustická úvodní část již zlidověla a první "náběh" na pozdější podobné modely skladeb je zřetelný. V závěru se ale thrashově rozpohybuje a Hammett znovu vypichuje zdánlivě nekonečné sólo... další zásadní zásek do špalku. Do čistě thrashové formy se snaží navrátit Trapped Under Ice - rychlý precizní nástup, krátké divoké sólo, silově zpívaný refrén s podprahovou melodií. Uprostřed typicky metallicovský melodický motiv... Podobný model předvádí Escape, ale přece jen volnější a v refrénu melodičtější. Creeping Death patří k nejcharakterističtějším skladbám thrash metalu a podobá se poněkud skladbě titulní, jakkoli je rychlejší a více klade důraz na dynamiku a trhavě-riffovou podstatu žánru. Riffy jsou protkány sóly, ve druhé polovině pak přichází notoricky známý melodicky-dramatický motiv s Hetfieldovou deklamací, závěr pak patří čistokrevnému thrashi... The Call of Ktulu s autorským podílem ještě Mustaina je pak monumentální instrumentálkou, v niž se blýskli především Burton a Hammett. Akustický úvod pozvolna dramaticky roste, jímavých kytarových sól, přelévá se až do závěrečné očisty v probuzeném metalovém hávu... Naprosto famózních devět minut, kvalitnější tečku snad ani nebylo možno stvořit. Naprosto komplexní, tehdy šokující zpověď o instrumentální suverenitě tehdy stále ještě benjamínků metalu.

Hned svým druhým albem Metallica zaznamenala všeobecný úspěch, což ji nakoplo ke tvorbě dalších dvou alb, které u mě představují úplné vrcholy (a to jsem je nezatratil ani v 90. letech). S hudební proměnou přišlo i výrazné zkvalitnění textové složky, odrážející řadu literárních a společenských témat až po Lovecrafta (The Call of Ktulu) či Bibli (Creeping Death). Nesmrtelný kus kovu...

» ostatní recenze alba Metallica - Ride the Lightning
» popis a diskografie skupiny Metallica