Doors, The / The Doors (1967)

Psychedelic rock je moje vůbec nejoblíbenější odvětví rockové hudby a rok 1967 přinesl vůbec to nejlepší z tohoto hudebního stylu, The Piper at the Gates of Dawn, Absolutly Free, Surrealistic Pillow, Their Satanic Majesties Request, The Velvet Underground and Nico, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, Disraeli Gears, Safe as Milk a taky debut The Doors. Bohužel musím konstatovat, že poslední jmenovaná deska je z nich, dle mého názoru, nejhorší.
Tím nechci říct, že je snad špatné, tak vysoko, jako ostatní jmenované desky (snad tedy s výjimkou Surrealistic Pillow), prostě nedosahuje. Alabama Song, Break on Through i Light my Fire patří mezi největší odrhovačky, co pořád slýchám v hospodách, a už mě vůbec neberou.Všechny songy jsou si tak nějak podobné, a i Back Door Man od Willieho Dixona tak nějak nepříjemně zdegeneroval. Vyzdvihl bych snad jen The Crystal Ship, která je jako jediná trochu jiná. Jinak se hudba skládá pořád z těch stejných tónů, sóla jsou si hrozně podobná a všechno se tak nějak slívá, ale ne jako u Absolutly Free, spíš nepříjemně než naopak.
Kdybych tuhle hudbu neslýchal pořád dokola, snad by mi přišla lepší, ale dobrou desku prostě můžu poslouchat jako kolovrátek, a pořád bude dobrá. Tohle není ten případ.
Abych jen nehanil, Morrisonův zpěv je naprosto bombastický a hudba velice, velice originální, patří určitě k přelomovým albům, která ovlivnila hudební svět, kdybych je měl ale srovnat se soudobými americkými skupinami (třeba Iron Butterfly), pořád bych musel říct, že jsou přeceňovaní, ano, to je to správné slovo. The Doors jsou asi ta nejpřeceňovanější skupina šedesátých let.
Hodnocení čtyři hvězdičky vnímejte spíš jako tři a půl.

» ostatní recenze alba Doors, The - The Doors
» popis a diskografie skupiny Doors, The