Stromboli / Fiat Lux (2014)

Tak se nám hudební vulkán jménem Stromboli po 25 letech probudil. V tichosti. Jen na jaře lehce zahřměl oznámením prosincového koncertu a opět umlkl, aby velmi nenápadně, na podporu onoho zahřmění, vydal nové CD s názvem Fiat lux, tedy Budiž světlo.
Navázat na něco, co skončilo před 25-ti lety není vždy jednoduché. Ono se toho také za tu dobu mnohé změnilo. Měl jsem za to, že návrat Michala Pavlíčka do éry Stromboli by však mohl být o něco jednodušší. Celou dobu byl hudebně aktivní, skládal a hrál. Téměř se neodchýlil od svého snadno rozpoznatelného stylu. Skladatelsky se účastnil mnoha projektů, včetně muzikálů, scénické a filmové hudby. Leč je pravdou, že nic už, jako Stromboli, neznělo a tak jsem byl zvědavý, jak zapluje zpět do vod plné hudební něhy, divokosti, barev, extáze, magičnosti a erupcí, čímž pro mě vždy tato hudební legenda byla. Jedna věc je očekávání a druhá je ta, jak se vlastní očekávání protne s výsledným produktem.
Album otvírá skvělá skladba Tetování. Při prvním poslechu jsem si myslel, že poslouchám Precedens a jejich Černé nebe, ale po prvních verších ( o nich bude též řeč) se skladba ještě více, po strombolovsku zachmuří do mollu a máme zde typické Stromboli a vnitřní napětí, které této skupině moc slušelo. Z mého pohledu asi druhá nejlepší skladba a velmi slibný začátek.
Fiat Lux - Pavlíčkovská táhlá skladba s výborným sólem uprostřed skladby, kterou by ale klidně mohl zpívat Kamil Střihavka na albu BSP a nikdo by neřekl ani popel (ze Stromboli).
Katova pomocnice - zasněná věc hodna mistra. Bářin skvělý zpěv a do toho gradace, včetně závěrečného sóla, které jen výsledný dojem podtrhne. Nejlepší věc na albu s krásně vygradovaným sólem. Tohle by mohlo fungovat velmi dobře na živo.
Pomož, svatá Namátko - klasická Pavlíčkovina a Bářino vapadipapidampam...aneb od každého stylu kousek.... chvíli Bára, chvíli Michal, chvíli Stromboli....
Tesáky - odpichovka, která příjemně odsýpá.. možná potencionální hit, resp. hned po první skladbě a Štěku nejzapamatovatelnější věc.
Devastace srdeční krajiny - moc pěkná skladba, kytarová náladovka podpořena jen hlasy Báry a Michala.... Výborná skladba s pochmurným textem...
Štěk - to je fakt úlet, čekal bych to spíše od Precedens, na albu mi nesedí a patří do slabší poloviny alba.
Být nocí či nebýt dnem - zajímavá skladba s progresivně a hypnoticky laděnou mezihrou.
Já bloudím ráda - začíná podobným vybrnkáváním jako Sabbatovský God is dead, ale na místo Ozzyho nastoupí Bára. Touhle skladbou se nějak nemohu prokousat. Parafrázoval bych hlášku Josefa II ve slavném Formanově filmu Amadeus...příliš mnoho slov....
Skladba Post Scriptum je už jen zpívanou závěrečnou akustickou tečkou, která bohužel postrádá vygradování hodné Sopky. Prostě dovětek...
Verdikt? Na prvních pár poslechů, hodně rozporuplné album. Skladby rozhodně netrpí košatostí, jak jsme byli u páně Pavlíčka s spol. zvyklí. Nehledejte novou Carmen či Veliké Lalula a na erupce typu Stromboli či Villa Ada raději zapomeňte. Písně jsou spíše přímočařejšího rázu. Rukopis je jasný, Michal Pavlíček, s tím není žádný problém. Kytarově neztratil nic ze svého umu. Umí pohladit, poštěkat, kousnout. Otázkou však zůstává, zdali všechny skladby byly psány pro Stromboli, nebo do šuplíku "Mohlo by se hodit". A to je asi první věc, které si všimnete. Ne vše totiž zní jako typické Stromboli. Za sebe bych řekl spíše autorské album Michala Pavlíčka pro Báru Basikovou za asistence (Veselý, Kryšpín). A to je kardinální rozdíl. Pánové Veselý a Kryšpín byli přizváni k nahrání svých partů a lépe to asi udělat nemohli. Bára zde už není tím nástrojem, pro který byly kdysi skladby psány. Bára je tady už "jen" zpěvačkou.Z mého pohledu zde postrádám více epiky, více erupcí emocí, pro kterou byli Stromboli typičtí.
Chápu, doba se změnila a tak tu máme nové, komornější a rozhodně ubásněnější Stromboli. Čímž mám na mysli básně z šuplete Vlasty Třešňáka. A možná, to je onen kámen úrazu celého alba. Bára zpívá moc dobře, v několika skladbách přímo skvěle, ale mám pocit, že jí básně, které jsou na rockovou píseň dlouhé, příliš nejdou, jak se říká, přes ústa. Ztrácí se tím veškerá lehkost a Bářina éteričnost. Jaký je rozdíl mezi přímočarým Tetováním s textem od Petra Kolečka a Já bloudím ráda, kde si poezie příliš s rockovou muzikou nerozumí.
Rozhodně to není album na první poslech. Je to řádné sousto, které vyžaduje se tím vším prokousat a asi nejvíce se ponořit do textové stránky, která je pro Stromboli trochu nezvyklá.
Přesto všechno, co jsem uvedl, si myslím, že album rozhodně stojí za poslech a patří k tomu lepšímu, co se u nás v posledních letech , po hudební stránce, vyprodukovalo.
Hodnocení 3 a 1/2 hvězdy

» ostatní recenze alba Stromboli - Fiat Lux
» popis a diskografie skupiny Stromboli