Lennon, John / Imagine (1971)

Otrávené šipky, které sviští mezi někdejšími parťáky a především mezi Johnem a Paulem, odsouvají naděje na možný reunion Beatles stále víc do kategorie nemožného. Tehdy to mezi oběma kohouty opravdu už nebylo jen nějaké špičkování, ale regulérně zlá krev, o čemž svědčí i to, že zanechávala otisky v jejich hudební produkci. Na McCartneyho výpady z alba Ram Lennon na Imagine bryskně odpovídá písní How Do You Sleep?, o jejímž adresátovi se dá stěží pochybovat.

Ani osobní přestřelky ale naštěstí neovlivnily kvalitu písní obou rozhádaných géniů, i když v tvůrčím tandemu byli, marná sláva, nejsilnější. Paulovy první sólovky talent svého autora rozhodně nijak nezazdily, ale John (který si z nich tropil spíš posměch) v tomto souboji přeci jen na body vyhrával. Jak John Lennon/Plastic Ono Band tak Imagine dodnes patří do zlatého fondu a není to jen díky titulní mírotvorné baladě, jejíž melodie a klavírní figura se vryla málem do naší kolektivní paměti.

Lennon na albu střídá pomalé písničky s krystalicky čirými melodiemi a rockově strohé frázování, v obou případech se ale obejde bez přehnaně košatých aranží. To dokládá, že i mistr bombastických zvukových stěn Phil Spector, který nahrávku opět spoluprodukoval, se dovedl v pravý čas umírnit a i když některé songy nesou jeho zřetelný zvukový podpis (třeba rovněž dobře známá Jealous Guy), celkový dojem je sympaticky střídmý. Smyčcovými party se nešetří, ale v baladách mají své opodstatnění, a tam, kde bychom je nečekali (jinak syrově bluesrocková It's So Hard), jsou skvěle fungujícím doplňkem. Výrazně se na albu podepsal také George Harrison (tady se nit spolupráce nepřetrhla) svými kytarovými slajdy, v případě rozverné countryovky Crippled Inside i hrou na dobro.

Vedle zmiňovaných písniček stojí za pozornost i zvláštně nazvučená antimilitaristická litanie I Don't Wanna Be a Soldier Mama, které na halucinogenní naléhavosti přidává plouživé tempo a nezvyklé Lennonovo frázování. Výborná je i naštvaná Gimme some Truth nebo další spectorovský kousek How?, spíš jen roztomilý je pak závěrečný prostomyslný lovesong Oh Yoko! Oproti předchozímu albu je Imagine hudebně pozitivnější a uhlazenější, společenské buřičství zůstává tentokrát hlavně v textech, po skladatelské stránce ale obě desky tvoří vyrovnaný pár s minimem přebytečných tónů. Fenomén Beatles definitivně pohřbívá soudní agenda, ale skvělé písničky zpod prstů jejich osiřelých členů naštěstí proudí dál.


Recenze již zvežejněna na xplaylist.cz

» ostatní recenze alba Lennon, John - Imagine
» popis a diskografie skupiny Lennon, John