Black Sabbath / Black Sabbath (1970)

Může někdo uspět na hudební scéně s písněmi se záhrobní a satanistickou tematikou? Čtveřice mladíků z Birminghamu dokázala roku 1970, že je to nejen možné, ale že tato pokleslá tematika může dát impulz ke vzniku mnoha dalších směrů v rámci tvrdé hudby. Především black metal a doom metal vděčí bezejmennému debutu skupiny Black Sabbath za mnohé.
Mám dojem, že do té doby tak temné album v populární hudbě nevzniklo. Hudba Black Sabbath byla valnou částí tehdejší kritiky považována za primitivní. Ta hudba byla pro ně příliš temná a hrozivá a navíc ten divný, ukňouraný zpěv. Ano, uznávám, že Ozzy Osbourne není zpěvák kvalit Roberta Planta či Iana Gillana, ale k této hudbě se jeho projev hodí jako žádný jiný.
Album je plné nesmrtelných hitů a od úvodního deštivého začátku skladby Black Sabbath až po závěrečnou Wicked World je velice soudržné. Postupem času se mi nejvíc začaly líbit ty méně profláklé kousky. Jistě, The Wizard s Ozzyho foukací harmonikou, Iommiho výrazným riffem, Butlerovou výraznou basou a Wardovými pekelnými bicími je skvělá věc, stejně tak i kousek N.I.B. s výraznými basovým intrem, ale v poslední době upřednostňuji především skladbu Sleeping Village, při které cítím mírné mrazení v zádech. Také oceňuji, že tempo se během skladby několikrát změní, což udržuje posluchače v neustálé pozornosti. Absolutním vrcholem alba je pro mě následující píseň Warning. Při tomto zatěžkaném blues se už opravdu bojím. Iommi se zde překonává, jeho sóla jsou velmi pestrá a celý kousek stojí v podstatě na něm.
Pokud je tohle primitivní hudba, kterou vytvořila parta primitivů, tak i já zůstanu rád primitivem.

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Black Sabbath
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath