Orme, Le / Elementi (2001)

Kouzlo melancholického romantismu, tryskající ze starých nahrávek Le Orme, je pryč. Hudba na tomto albu není špatná. Nijak objevný nebo originální neo-progrock. Naštěstí vzdálený tuctovému popíku. Na můj vkus ale příliš camelovsky nekonfliktní. Občas si u takového typu hudby říkám, že třeba jako podmaz do dokumentárního filmu o stravování v československých socialistických jídelnách by to nebylo špatné. Ale pouštět si to do sluchátek v rámci soustředěného poslechu… Abych ale nebyl tak přísný, na albu je několik příjemných instrumentálních chvil, např. klavírní kompozice Danza della Pioggia, příjemně sedmdesátkově znějící instrumentálka Danza del Fuoco nebo souhra sitáru a houslí v instrumentální části skladby Dove Tutto e'!, které se hezky poslouchají.
Skupinu Le Orme mám moc rád, ale poslední alba až příliš postrádají špetku té takové divoké odvázané hudební agresivity (nebo experimentování), od čehož ale byla tato kapela vždycky (nebo většinou) na míle daleko.
Následující album L'infinito je o trochu lepší, tady váhám mezi dvěma a třemi body, no – nakonec ty tři dám, skupina Le Orme je, co se Itálie týče, moje srdcovka ;-). Od začátku svého fungování až do alba Piccola Rapsodia Dell'Ape (1980) nevydala slabou desku – s dechem tedy vydržela určitě déle než třeba Premiata Forneria Marconi.

» ostatní recenze alba Orme, Le - Elementi
» popis a diskografie skupiny Orme, Le