Pink Floyd / The Division Bell (1994)

Pink Floyd jsou má krevní skupina. Tato kapela je pro mě jak hudebně ale i obsahově velice důležitá. Jejich muzika doprovázela několik krásných okamžiků v mém životě. Pár okamžiků zachytily právě některé skladby z tohoto alba. Jak ironické. Sedmnáctiletý nekompromisní punkáč s červenými vlasy a ručně vyrobeným trikem I Hate Pink Floyd nakonec propadl kouzlu jejich tak originální a překrásné hudby. Tento hudební vývoj trval několik let. V rádiu jsem ve dvaceti letech zaslechl High Hopes a řekl jsem si "To přece znám". Nemohl jsem si vzpomenout co je to za kapelu až jsem se dopátral k názvu Pink Floyd. Celou diskografii jsem si okamžitě stáhl. Ano stáhl. Hanbím se. Avšak vynahradil jsem si to kompletní sbírkou Pink Floyd na vinylu. Ale zpět k věci. Jelikož první písnička kterou jsem slyšel, byla z tohoto alba, rozhodl jsem se tedy stručně napsat svůj názor na toto album. Do jejich muziky jsem se ihned na první poslech zamiloval. K mnoha skladbám mám přímo citovou vazbu. Připomínají mi ty krásné chvíle, které byli onou písničkou doprovázeny. Jsou to například Cluster One, Take It Back, High Hopes a nebo Coming Back to Life. Celkově vzato, kdykoliv si album pustím okamžitě si vybavím léto 2011. Venku může být klidně -30 stupňů, ale když hraje tohle album, sluníčko se na mě valí ze všech stran.
Samozřejmě že alba jako Darkside, Wish, nebo Animals jsou nepřekonatelná díla, ale toto album je podle mě jedinečné tím, že není zatížené žádným Watersovským konceptem a je díky tomu velice osvěžující, lehčí a veselejší. Jelikož Gilmourovo hudební stránka je velice silná, a jeho atmosférické a snivé melodie vás okamžitě pošlou do světa snů. Zajisté to není nejlepší album Pink Floyd, ale je prosté, melodické a snivé. A pro mě je díky vzpomínkám důležité. Jako fotoalbum. A proto nekompromisně dávám pět hvězd.

» ostatní recenze alba Pink Floyd - The Division Bell
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd