Satriani, Joe / Professor Satchafunkilus and the Musterion of Rock (2008)

Přesto že mám většinu ostatních desek pana Satrianiho raději než tuhle,nevidím důvod proč nenapsat pár poznámek zrovna ke zmíněnému albu,ozvlášť když jsem na něj dostal chuť a jeho hudba právě výří pozitivní emoce kolem mě.

Začíná se více než příjemně-Musterion mě upoutává velice moderním pojetím,vyzněním a celkově laděním jeho kytary,ústřední melodie je překrásná.
Overdrive-rozjíždí hybný kytarový lauf ve středním tempu s tepající basovou figurou
Třetí v pořadí je šlapající rokec s použitím zkresleného vokálu
Ve čtvrté se mnohem více čaruje a experimentuje,člověk z alba pomalu vypadává.
Je tu Revelation a kouzlo se naštěstí vrací,operuje se s nevtíravou melodií a pohodovou rytmikou,další a další melodie posouvají skladbu do výšin a šroubují stupňující se napětí.
Při šestce se krásně sní a v
Out of the Sunrise zase relaxuje,přesto se píseň v půli láme do ostřejší podoby a nutí nás se více soustředit.
Do závěru se přidává na obrátkách a Diddle-Y-A-Doo-Dat v rytmu ne nepodobnému reggae obohacuje paletu dalšími odstíny,žel připadá mi zbytečně překombinovaná.
Poslední dvě položky odkrývají kytaristu na dlouhých sólujících cestách kde se vše podřizuje pouze jemu.

Myslím že větší zapojení kapely a míň sebestřednosti by desce prospělo,naštěstí se to kolem ní hemží mnohem zajímavějšími alby a skladbami.Tahle ta chce speciální připravenost a otevřenost,ne vždy to vyjde a tentokrát to bylo tak na půl.

» ostatní recenze alba Satriani, Joe - Professor Satchafunkilus and the Musterion of Rock
» popis a diskografie skupiny Satriani, Joe