ZZ Top / Eliminator (1983)

Dá se říci, že u texaských fousáčů ZZ Top mám rád řadu alb bez ohledu na éru jejich vydání, spíš je to tak, že mě oslovují či neoslovují konkrétní alba. Od Rio Grande Mud až po tohle album mám jejich diskografii úplnou. Eliminator je druhou desku z osmdesátkovým zvukem, a je samozřejmě jasné, že to co bude jeden milovat, bude řada dalších nenávidět.

Gimme All Your Lovin´ se stal hitem už záhy po vydání, k čemuž jistě pomohl i klasický dámský klip. Razantní metalově orientované kytary a přímočaré linie bicích, startujících celý ansámbl, určují prim na celé desce, jsou zde synťákové "klávesové" plochy. Necítím k tomu odpor, i když vyhlazení bluesového syrového zvuku je vzhledem k tomu, jaký je Gibbons kytarový formát, určitě škoda. Doba ale velela jinak. Takže - máme tady kovově polité, i když stále strhující a našlápnuté boogie. Got Me Under Pressure je další odpálený hit. Gibbons udržuje přitažlivé sexy frázování, skvěle skládané riffy tady přece jen více upomínají starší éru, i když rytmika je jasně přímočará a uzpůsobená hitu - líbí se mi to více než úvodní hit. Sharp Dressed Man - parádní houpavé riffy, opět úsporné bicí, text o ostře oděném muži v podání opět přitažlivého Gibbonse, hlasové samplované vsuvky. Pánové si tu vyhráli ve středním tempu a i tahle skladba se mi více než zamlouvá, je tu i palčivé sólo, i když samozřejmě nevystupuje tak jako o 10 let dříve. Máme tady klasickou topovskou baladickou I Need You Tonight - kytarové ornamenty a sólíčka ruku v ruce s dobovými synťáky, uměřené tempo a strhující podání Gibbonse. Monumentální kousek se vším všudy a nejdelší skladba alba. I Got the Six je hodně riffová, natlakovaná záležitost, možná bych ji délkou vyměnil za předchozí a kromě úvodního výrazného motivu něčím rozvinul - takhle to končí moc rychle. Legs - melodický kytarový motiv, dobová syntezátorová nálada a dobarvení - opravdu echt "ejtís", i když Gibbonsův naříkavý zpěv hodně zachraňuje. Nějak dramaticky mě nikdy neoslovovala, snad jen sólo v závěru. Thug - syntetické rytmické údery, svůdné střední tempo. Tahle skladba má také jasný 80kový nádech, ale musím říct, že se mi ze druhé půle desky líbí asi nejvíc. Gibbons perfektně frázuje i pořádně si tady zabejčí i Dusty Hill s basou, což je jinak v ploché produkci hodně raritní. Ale palec nahoru, má to atmosféru a spalující jižní odér. TV Dinners je pohodovka vystavěná ve středním tempu, hodně podobná náladou předchozí. Chybí tu ale výrazná basa, jede se mnohem únavněji unisono tempem až do konce, dojem ale zčásti napravuje pečlivě zabudované kytarové sólo. Dirty Dog - opět podobný model, čistě dobově chemická rytmika udržuje celkem kvapík, čemuž se přizpůsobuje i Gibbonsův zpěvomluv. Ale žádný zázrak to pro mě není a nikdy nebyl. If I Could Only Flag Her Down - o mnoho lepší věc, od počátku svůdný cválající boogie rytmus a všudypřítomný strhující Gibbons, pálí tady sólo pěkně podle starého vzoru. Je tu dobový zvuk, ale myslím, že v zásadě by se tahle věc neztratila ani ve starší tvorbě. Bad Girl je přímočará upalovačka na závěr - nekompromisní, přímý, tah na bránu a výrazný křičený refrén. Energické zakončení trochu v duchu první skladby, i když ne tolik hitově načančané.

Dávám poctivé tři. Před lety jsem album hodně točil a určitě bych hodnotil shovívavěji, ale musím říct, že hlavně v závěru mi už skladby svým tempem a pojetím hodně splývají. Je to dobrá, poctivá práce, v úvodu i strhující, začátek komerčně úspěšné osmdesátkové epochy (dodnes 10x platina v USA). Po prvních čtyřech skladbách osobně cítím ztrátu energie a výraznějších nápadů. Berte, či nechte být. Na vydatnou pařbu či jízdu autem po texaské dálnici ideální.

» ostatní recenze alba ZZ Top - Eliminator
» popis a diskografie skupiny ZZ Top