Opeth / Damnation (2003)

Od alba Still Life se tvorba těchto švédů dá označit za nanejvýš sofistikovanou a silně promyšlenou. Vrstveně strukturovaná hudba plná emocí, částých změn nálad, překypující nápady a jasně odkazující k 70-létům. V albu Damnation spatřuji naprosto ojedinělý a cenný drahokam celé jejich diskografie a to nejen proto, že je prost hlubokého vokálu, což mě velice imponuje a děkuji Mikaelovi že zde tak učinil (ono by to zde ani jinak nešlo). Tudíž jeho hlasový půvab putuje pouze v klidných vodách, čisté a nenásilné polohy se ubírají vysoce melodickým směrem. Instrumentální část alba, to je kapitola sama pro sebe, jen těžko se totiž hledá v dějinách rockové muziky křehčí záležitost, navíc opatřena tak subtilně proaranžovanou, jímavou atmosférou, plnou zármutku a elegie.

S každým prožitkem této mimořádné záležitosti, mi vytane na mysli fakt, že pro mne je toto nahrávka především dvou skladeb. Druhé In My Time Of Need a šesté To Rid The Disease, jejich hodnota se v každém opakovaném připomenutí projeví s neskutečnou silou a razancí. O tom všem o kousek níže, tentokrát spíše než hudební složce věnoval jsem se s poslechem především těchto dvou tryzen i jejich textové náplni a řeknu vám, mé pocity byly umocněny do absolutna.

Windowpane- poletující tesknivé tóny kytar se derou na povrch jako paprsky ranního slunce, jež se snaží prorazit zbývající temnotou, nacházejí se tak v kontrastu k melotronové a sólové pasáži a něžně nás omotávají jemnými nitkami lidských osudů, když přijde na řadu akustické vybrnkávání v různých tóninách, jsou duše smrtelníků vytáhovány na světlo boží, slovutné kytarové sólo v závěru jasně čerpá z odkazu kapel dob dávno minulých.

In My Time Of Need- nesmírný akustický žal, odříkání, oduševnělý refrén stoupající k nebeským branám očistce, houpavé sólo táhnoucí naše těla na věčnost... Může být vůbec hudební prožitek takto hluboký?

Musím zde umýstit fantastický "rozlučkový" text této nanejvýš uhrančivé písně:

Nevidím význam tohoto života který vedu
Snažím se na tebe zapomenout tak jak jsi zapoměla na mě
Tentokrát už nezbylo nic co by sis mohla vzít,
Tohle je sbohem

Léto je míle a míle pryč
A nikdo by mě nepožádal abych zůstal

A já bych měl zvažovat tuto změnu
Abych zmírnil bolest
Měl bych vystoupit z deště
A jít pryč

Blízko k tomu abych to ukončil
Potuluji skrz pódia
Vytrženého zrození uvnitř této ztráty
Uvnitř myšlenky na smrt
Trhají mě na kousky z hlubin mé duše

Léto je míle a míle pryč
A nikdo by mě nepožádal abych zůstal

A já bych měl zvažovat tuto změnu
Abych zmírnil bolest
Měl bych vystoupit z deště
A jít pryč

V dobách kdy
Temnota postupně ustupuje
Ale nikdy neutrpí porážku
Pohlídal by mě někdo
V době kdy to potřebuji

Léto je míle a míle pryč
A nikdo by mě nepožádal abych zůstal

A já bych měl zvažovat tuto změnu
Abych zmírnil bolest
Měl bych vystoupit z deště
A jít pryč

Death Whispered A Lullaby- zasmušilý úvod bolestných vzpomínek, španělky a akustiky svádí nerovný boj pln kontrastů v celé délce této písně, jejich souboj plně vykrystlizuje v obou příznačných kytarových sólech.

Exkurze pokračuje drsnějšími tóny, orientálním kytarovým sólem, složitými rytmi a údery perkusí popoháněné skladby Closure.

Hope Leaves - vroucně plačtivá, zasmušilá, naplněna truchlící kytarovou alegorií, přesto čistá ve své prostotě.

To Rid The Disease- úder, záplava padajících tónů, nezkonalý smutek Mikaelova hlasu, klavírní pochody... nééé, o tom nejdep psát--
předložený "duchovní" text napoví a mnohá vysvětlí, prožitek s totuto písní je pak ještě mocnější:

Nikdo tu není, nidko poblíž
Snažím se nestarat, mrtvé oči vždy zírájí
Nech ty záležitosti, nevěř tomu co vidíš
Vyčkej času, vkroč do řady

Je tu nevinnost trhaná ze svého stvořitele
Mrtvý novorozenec v tebe věří
Toto selhání způsobil stvořitel
Tak řekl bys mu co má dělat (řekl bys)

Nech svou značku na něčí hlavě
Kdo bude plakat za jeho prohlášení, víme že je příliš pozdě
Otáčím se abych viděl co se mělo stát
Mdlý pohyb uvolní zbavení se nákazy

Je tu nevinnost trhaná ze svého stvořitele
Mrtvý novorozenec v tebe věří
(Ztratil veškerou víru kterou jsem v tebe měl)
Toto selhání způsobil stvořitel
Tak řekl bys mu co má dělat
(Ztratil veškerou víru kterou jsem v tebe měl)

Rozlehlá kytarová melodie v mých očích symbolizující nekonečo, rozcupuje zbytky už tak rozervané posluchačovy duše prostřednictvím instrumentální Ending Credits na prach.

Poslední, temně meditující Weakness- pouze dotváří zvláštní fluidum které se v nás s každou příchozí písni postupně zabydlovalo a jehož kouzlu svévolně podléháme.

Wilsonův zvuk se opět povedl na výbornou o tom není pochyb a jeho vklad na poli obsluhujícím černobílé klapky zasluhuje přinejmenším připomenutí, lépe však vyseknutí velké poklony, jelikož tento nástroj zde plně dotváří jedinečnost okamžiku, stejnými superlativy je také potřeba obdařit rytmickou sekci, bravo pánové, bravo všem!!!

The End, během recenze proběhly čtyři poslechy!!, závěrečný dojem byl tak umocněn na 1000 %. 10/10

» ostatní recenze alba Opeth - Damnation
» popis a diskografie skupiny Opeth