Karmakanic / Who's The Boss In The Factory? (2008)

Karmakanic, klenot švédské progresivní větve a výkvět toho nejlepšího instrumentálně velmi zdatného osazenstva, sídlícího v samé blízkosti Flower Kings. Uskuení, jež se v prvních letech své činnosti tvářilo (i fakticky bylo bráno) jako projekt Jonase Reingolda, pro "nevěřící" basového guru květinových králů a jedné z nejuznávanějších person švédska co se týče obsluhy těžkých strun, s dalšími alby nabíralo jasnější tvář a postupně se plně přetvořilo v uskupení umělců silných individualit pracujících ve prospěch kapely jako celku. Debut byl ještě oděn do silně expolzivního instrumentálního kabátce, jehož procesu se sice vokální složka plně účastnila, na odiv však byly vystaveny především technické zdatnosti zůčastněných. S dalšími deskami se vše urovná a (Malmsteenův bývalý slavík) Göran Edman naplno ukazuje, proč je v rodné zemi jedním z vůbec nejvytíženějších vokalistů své doby. Spolu s principálem Reingoldem tak tvoří hlavní dvojici a osu kapely ke které můžem počítat i kytaristu Kristera Jonssona. Bicí má na tomto albu na starosti velikán z nejpovolanějších, geniální technik s jazzovým feelingem a cítěním, sám slovutný Zoltan Czörsz.
Jako první recenzi od této party, vybral jsem si desku, jež stála v čele mého prvotního okouzlení touto mimořádně zdatnou kapelou.

Křehký dětských popěvek otevírá vstupní bránu do srdce tohoto progresivního klenotu s názvem Send A Message From The Heart- jasně čitelná a od počátku hravá Jonasova baskytara, zpívající kytarová melodie a klávesový podkres nás provází úvodem tohoto skoro 20-minutového, členitého kusu. S prvními slovy Göranova hlasu, má člověk pocit, že slyší opravdu kvalitního, technikou vybaveného vokalistu, obdařeného zvláštní citově plnou barvou svého hlasu. Píseň má jasnou strukturu a melodii, jež jí prostupuje, nepostrádá vlídné momenty i jazzové pasáže, kytarové sólo posunuje extaticky vzývající náladu na patřečně strmý vrchol.
Druhou Let In Hollywood- odstartují klasické kytary a zvláštní aroma bláznivé hravosti v rytmické sekci i vokální poloze, posluchač začíná tušit, že celá tato skladba se ponese v podobném duchu velké skladatelské svobody a originálních nápadů, je to kolotoč zářivých změn s velice ostrými hranami.
Stěžejní skladbou nahrávky je titulní epos Who's The Boss In The Factory- temné klavírní značky a basovým tep upozorňují že zde už humor není na místě, vážnost i melancholie vystupují tvrdě na povrch. Čarovné vokální předivo i nečekaný skok do fusion sféry, prezentuje mistrnou sehranost souboru v nanejvýš kreativních částech tohoto 13-minutové drahokamu. Kytara sází tóny kolem nás a její hebká melodie nám učarovává s každou další minutou, vypulírovaná klavírní stopa stojí v čele další části této skladby, přesto, stále je cítít že pan dirigent svírá v rukou nástroj s názvem baskytara.
Velké novum do koncepce alba vnáší rázná, silnými dechy opatřená, a cituplným vokálem prostoupená, pestrá a velmi oživující Two Blocks From The Edge. Impresionistická drobnůstka Eternally Part I nás něžně zavedek k závěrečné písni stejného názvu jen části římská dva, její chmurně vyhlížející klavírní linka podepřena bezútěšnými basovými tóny a pošmournými smyčci, vyvrcholí do akordeonem tažené bolestné tryzny pochodového tempa, dopad na divákovu duši je zde úplný a konečný.

Je tu šest nanejvýš separátních a neotřelých bloků, první monolit čerpá z art-rockových vod a vystavuje na odiv zajíměvě strukturované vrstvy. Druhý pokus se snaží vypořádat s divákem svou zdravě hravou nápaditostí. Na třetí zteči je nám potom předkádána mimořádná skladatelská invence souboru. Dechová velkolepost a pružnost udržuje naši pozornost díky pokusu číslo čtyři. Debussyho okénkem nakoukneme do páté sféry, no a ta poslední, šestá ochutnávka, dýchá precizní a ztemnělou náladou elegické ukolébavky.
Pokud neznáte, zkuste tyhle Karmakanic, dýchnou na vás svěží vánek severských planin, v těchto teritoriálních krajinách ne tak častý.

» ostatní recenze alba Karmakanic - Who's The Boss In The Factory?
» popis a diskografie skupiny Karmakanic