Fish / Raingods With Zippos (1999)

K deskám Fishe mám až intimně hřejivý vztah a jeho původní chlebodárce jsem upřímně po jeho odchodu s výjimkou první desky se S. Hogarthem už moc nesledoval. V podstatě každé jeho dílo pro mě bylo osobním prožitkem na druhou, vrcholy ale určitě bude debut Vigil..., právě Raingods... a Fellini Days. Nepochybně patří k mým nejoblíbenějším umělcům vůbec.

Nádherný romantický klavírní úvod, křehký motiv, známý i z dalších Fishových děl, je počátku, ale i v závěru úvodní šestiminutovky Tumbledown - pak se ale rozjede pořádný rockový odvaz odpálené zkreslené kytary, jiskřících kláves a úderných bicích. Fish neomylně diktuje nápadné sekané tempo, přechod do dramatického, ale zde ještě nijak vypjatého refrénu je krásný a chladivý. Už zde řádí samply a elektronické vstupy, které dávají deskám tohoto mistra dějovost a napětí. Mission Statement - intenzívní souboj rockových kytar, v celé skladbě řádících varhan jako na prahu sedmdesátek a drsné elektroniky - teprve Fish sem přináší trochu melodie, pocitů a melancholie, jak je u něj zvykem, vkusně jsou tu zapojeny i akustické kytary. Jinak jde ale znova v první řadě o gruntovní rock! Krásné, uměřené akustiky a umírněný, ale přesto emocionálně strhující Fish, a je u naprostá nádhera Incomplete - v těchhle vypjatých, dramatických písních je Mistr jako doma, a výborně se tu uplatňuje v doprovodech hostující Elisabeth Antwi. Nádherná práce strun, vanoucí až latinským nádechem, absolutní atmosféričnost. Křehké kytarové tóny, jemné bicí a elektronické dotyky - další krásně civilní kousek Tilted Cross. I tady je vidět, že Fish dokáže hýbat emocemi a náladami, aniž svůj hlas nějak výrazně posouvá do stratosfér, nádherně jsou tu zapojeny hostující housle Davey Crichtona. Faith Healer je rázné probuzení po postmoderní civilizace - drsný a temný riff, výrazný elektronický odér, znepokojivá nálada, drsný projev Fishe a různě ústrojně zapojené zvuky, mohutné údery bicích a perkuse, zběsile deformované housle a varhany - ze všeho čiší ohromné napětí. Tohle bych v negativním rozpoložení na poslech rozhodně nedoporučil - apokalypsa až do náhle utnutého závěru. Začátek Rites of Passage je jako z jiné planety - jen velmi jemné doteky kláves, elektroniky a perkusí, příjemný, civilní Fish. Postupně se krásně zapojují jemné tahy klávesových štětců a hlavně housle, které zde opět hrají zásadní roli. Oproti předchůdci otočení nálady o 180 stupňů, jen to ale dokazuje, s jakým ohromným potenciálem a rozsahem Fish pracuje, nemluvě o jeho vřelém a nádherném projevu v téhle věci, vrcholící čistě elektronicky-ambientním závěrem, jako by sem přišel Brian Eno z projektů v 70. letech. 8 minut očistné krásy, nepopsatelné! A máme tady šestidílnou závěrečnou mistrovskou suitu Plague of Ghosts, dohromady zaujímající skoro 25 minut. Old Haunts má klidnou náladu a opět zřetelný atmosféricko-ambientní náladu, navazující na závěr předchozího klenotu. Digging Deep se od ní odpíchne a máme tady tvrdý elektronický kus, je ale vidět, že si tu osazenstvo vyhrálo s každým detailem - zapojené hlasové vstupy, pak melodická stěna kláves a hlavně Fishova hlasu, kteří do toho postmoderního stroje vnáší postupně vřelost a lidskost. Chocolate Frogs - hlasy vokalistů (celkem jsou tu čtyři), elektronika jen lehce na pozadí, pak naléhavý Fish, postupný růst a přechod do Waving at Stars - elektronika ruku v ruce se stále rostoucím Fishem, nádherná melodie, to vše nezadržitelně směřuje k úplnému vrcholu tohoto grandiózního díla - Raingod´s Dancing. Nejdříve to vypadá s klavírem na zpomalení a zklidnění, ale temně dramatická nálada hrozí výbuchem všech emocí v refrénu, jednomu z nejlepších, který jsem v rocku vůbec slyšel. Tohle je Fishův pomník a majstrštyk, kdy emoce vystřelují snad až do oblak, je tu drsné kytarové sólo a Fish přesně tak, jak ho chci slyšet - až do odeznění. Jemný, už smířený klavír a Fish uvozují závěrečnou kapitolu Make It Happen. Opravdu krásná melodie, která už klidně a vřele uzavírá celou suitu po předchozím emočním výbuchu, opět s pěkně zapojenými hlasy dalších vokalistů. Závěr zcela v duchu tohoto mimořádného umělce, při němž už jen ohromeně zírám.

Tahle hudební perla mě doslova pohltila už po prvním poslechu a od té doby při každém dalším poslechu jen vydává svá další zákoutí krásy a melancholie. Solidní rock, elektronika, ale i jemná zákoutí jako oázy míru a klidu, to vše tady na ploše 55 minut najdeme, vše zpracované bezchybně zkušenou sestavou a výborně produkováno. Pro mě nejlepší album roku 1999. Za pět, Mistře!

» ostatní recenze alba Fish - Raingods With Zippos
» popis a diskografie skupiny Fish