Genesis / Wind & Wuthering (1976)

Wind and Wuthering představuje v mých očích rozlehlé a neobyčejně ojedinělé (především) Banksovo album. Do dálek rozprostírající se značně mohutné klávesové obrazce, jsou plně charakteristické právě pro zmíněnou etapu. Jeden fakt je ale nezpochybnitelný, tohle je poslední deska Steva Hacketta, na kterou tento zcela výjímečně nadaný kytarista přispívá, po jeho odchodu, už nic nebude tak jako dřív. Už s odchodem Petera Gabriela se toho hodně změnilo, přesto zastávám názor že kapela si s tím poradila po svém a vztyčený praporec udržela silou svých osobností a stále navýsost kreativním přístupem. Ovšem se Stevovým odchodem přišla doba změn a postupná orientace kapely do úplně jiných hudebních vod. Jeho skladatelský přínos a rukopis v sobě nesly značnou známku kvality, jedinečnosti a hudební progrese, která se přelila na jeho první 3-4 sólová alba. Na následujících deskách Genesis postupně opouštějí styl a formuli předchozí doby, až úplně sklouznou do břečky popového marasmu osdesátých let (subjektivní názor, chápu že i tato etapa má své obhájce), ze které je vyhrabe jediné a poslední umělecky cenné dílo Calling all Station.

Eleventh Earl Of Mar- úvodní tóny alba, evokují jako by se před posluchčem otevírala nějaká velká kniha pohádek, kapela malebně čaruje hned od počátku, svižná píseň kde klávesy spolu s kytarou udavají hlavní směr, postupný přerod skladby do lyričtějších ploch pánům vychází na jedničku, Philův zanícený projev dává zapomenout na časy ne tak dávné. Banksem pevně kormidlované One For The Vine- patří nejen na albu přední příčky originality, klavírní linka pečlivě buduje přilehlou atmosféru, vícehlasy podporující Collinsův (v jedné chvíli do výšek) romanticky posazený vokál jsou třešničkou na tomto obsahově bohatém dortu. Desetiminutová stopáž skladby prochází mnoha přerody, vše zde pečlivě řídí Tony, který jednu chvíli přispěchá pro dnešní dobu až s kýčovitou, pro období tehdejší, spíše futuristickou klávesovou mezihrou. Baladický charakter Your Own Special Way- letí prostorem klasických kytar i jímavých keyboardů. Po instrumentálně těkavé jízdě Wot Gorilla?, je tu pro mne asi nejslabší vokální píseň alba All In A Mouse's Night. Nopak Blood On The Rooftops- představuje v mém srdci vrchol tohoto celku, kapela má v zásobě pár takto oduševnělých a hodnotně vystavěných klenotů, tento stojí na samé špici. Hackett, Collins i Banks vytváří nepopsatelnou auru mysticko vzrušící nálady, je to nezměrná krása, do které když se divák náležitě položí, prožitek nabývá gigantických rozměrů. Následují další dvě instrumentální části, první leží na Hackettových bedrech, druhá plna progresivních rytmů a změn, roztáčí naposledy soukolí všech zůčastněných na maximum. Její drsná změna rytmu s arabským podkresem za půli písně je následováníhodná. Závěrečnou Afterglow- jako by se kapela loučila s touto epochou své hudební kariéry.

Tento rozmáchlý projekt zakončuje jednu z etap vývoje kapely, nutno podotknout že tu nejoriginálnější.

» ostatní recenze alba Genesis - Wind & Wuthering
» popis a diskografie skupiny Genesis