Rush / Clockworks Angels (2012)

Od počátku vzniku tohoto díla s ním mám vlastně pořád stejný problé, nedokázal jsem si k němu najít tu správnou cestu, sesumírovat myšlenky a nápady zde obsaženy, zkrátka, nelíbí se mi natoli, jak jsem původně očekákal, tak, jak by se slušelo od další desky mých srdcových oblíbenců Rush. První i další následné poslechy, mi nikdy neumožnili se plně do alba ponořit, vstřebat jeho obsah a hlavně naznat že se jedná o další mistrovský kus těchto progesivních velikánů. Vlastně se dá říci, je to pořád stejné, od vydání uplynuly 4 dlouhé roky a ono se stále nedokáže postavit na roveň svých předchůdců (přitom předešlou kolekci řadím do velmi vysokých pozic), potvrdit své výsadní postavení, stabilizovat svou hodnotu a plně se vystavit na odiv. V mysli mám sice uvízlou etapu, kdy album pomalými kručky stoupalo z oněch dejme tomu středových pozic až kamsi pod vrchol těch nejkvalitnějších alb kapely ze země javorového listu, ale poslední nástřely album pořád drží ve spodních patrech tohoto pomyslného žebříčku. Na tento poslech spojený s následnou recenzí jsem se těšil, sice ho neabsolvuji ve sluchátkách (nejsem si jist jestli by to v tomto případě pomohlo), ale jemné rozčarování a nemohoucnost desky zcela mne strhnout na svou stranu, opět udeřilo v plném rozsahu.

Zvonky ve společnosti temné zvukové malby otevírají první píseň Caravan- ve svém nitru obsahuje zvláštní, až nervní těkavost, drsný riff a padá na zatěžkané atmosféře, přesto parádní akustické předivo ji nechává na chvíli vydechnout v mezích své vůle.
Podobnou náladu cítím i v druhé BU2B- přeci ale jen více v intencích stylu Rush, tvářící se chytlavě, hitově díky drtícímu kytarovému laufu, Neil Peart se svými mocnými údery snaží tento neprostupný celek rozložit a celkem se mu to i daří.
Clockwork Angels- akustické tóny rozrušuje drsný basový riff, drhnutí kytar a expresivní vokální projev ženou píseň do obrátek, oduševnělost refrénu plně koresponduje v rozměrech a mantinelech tohoto alba.
Teprve čtvrtá The Anarchist- mě zcela stahuje na svou stranu, hybná basa, perlivé přechody bicích, zajímavá melodie doplněna parádní riffojízdou a aristokratickou Peartovou hrou, ještě sólo jak z Counterparts a spokojenost i přiblížení se jmenované desce je konečně tu.
Carnies- silně rozervaný začátek se moduluje do melodického stavu jež vede Geddyho poletující hlas, transformovaná pasáž plná vesmírných akustik, neohraničených ozvěn a svižné basové figury spojené s hravými bycími, rezonuje v tempových změnách, příznačných právě pro Rush.
Zklidnění rozbouřeného moře přichází se šestou Halo Effect- klasické kytary a Geddyho nástroj jako hlavní organizátoři tohoto vskutku originálního a příjemného písničkového útvaru, bravo.
Basový pochod rozžhavují kytarové efekty táhnoucí se úvodní pasáží písně Seven Cities Of Gold- afektovanou Geddyho polohu zde opravdu nevyhledávám, píseň se sice rozjede, ale jakési deja vu nepříjemna se s ní táhne až do konce.
Uvolněný charakter osmé The Wreckers- leží na zvonivých akustikách, skvěle doplňující basovce a nezávisle vedené vokální linii, pozitivně vyzařující fluidum má očistný charakter a katapultuje tento track na špici výčtu onoho obsahu, myslím že více odchodů tohoto stylového spektra by rozhodně desce prospělo a obohatilo.
Po svižné a moderněji pojaté, spíše průměrné jízdě Headlong Flight, krátké vložce BU2B2 přichází
jedenáctá Wish Them Well- patřicí rozhodně k těm lepším, pohybuje se v kolejích dávného stylu Rush, stojí na melodických základech, rychlých změnách rytmů, přechodech do lyričtějších poloh, klíčem k nástrojové barevnosti a uvolněnému tempu je náležitě obohacující hybný rytmus bících.
The Garden- asi nejlepší skladba se ukrývá v samém závěru, specifická kytarová melodie stojící na pevném basovém podstavci s křehkým Geddyho zpěvem, rafinovanou akustickou pasáží i krásným Alexovým sólem, přináší tak do závěru alba emotivnější dopad a silně pozitivní dojem.

Závěrem se musím přiznat, nakonec jsem si album poslech dvakrát, jelikož prvotní dojmy z něho nebyli zrovna nekritické, druhý náhled do desky přece jenom leckterá místa urovnal a na světlo vytáhl především klady této sbírky. A tak mé oblíbence Rush s přimhouřením obou očí zkusím vytáhnout nakonec na tu pětku ze staré známosti.

» ostatní recenze alba Rush - Clockworks Angels
» popis a diskografie skupiny Rush