King Crimson / Starless and Bible Black (1974)

King Crimson jsou na poli progu mou srdeční záležitostí a myslím, že každá ze sestav se zapsala na hudební pole vynikajícími počiny, i když jejich nejnovější počiny nemám zmapované úplně. Trilogie alb s Wettonem a Brufordem je ale vzácně vyrovnaná a tyto desky jsem měl od kapely jako první.

Nápor syrové kytary, matematických klávesových stěn a drtivých bicích startuje se vší razancí The Great Deceiver, ale už záhy famózní Wettonova basa mění tempo a náladu a přichází také éterický, ale i neurotický Wettonův hlas. Hned v úvodu se přesvědčíme a úplné světové třídě rytmické sekce. Melodicky vyzpívávaný refrén s varhanním ozvukem jako by chtěl do toho oceánu chaosu a hluku přinést alespoň trochu hřejivosti. Ďábelsky odsekávaná tempa, elektronické ruchy a Frippovy temné štětce strun nás pak provázejí až k závěrečné zkáze. Lament - krásně uměřený kytarový úvod s vřelým Wettonem je klasickým úvodním karmínovým modelem, který známe i z většiny předchozích děl, krásně se zapojí housle, pak sem ale znovu Wetton a Bruford svou rytmickou smrští přivedou strojovou apokalypsu se surovou a nervní Frippovou kytarou. Krásný a jemný začátek, bezútěšný, chaotický, drsný a nakonec rychlý konec. Jemné šumění Brufordových činelů a sotva slyšitelné zvuky kytarových strun a houslí, to je další věcička, We´ll Let You Know. Klid a ticho opět rázně rozčísne Wettonova drtivě porcující basa a odlidštěná, opět chaoticky znějící elektronika, postupně se zapojují i kobercové nálety Brufordových bicích. Jsou tu freejazzové vlivy a skladba svým pojetím dá se říci zcela opouští rocková teritoria. Drsné a nic pro nepřipravené. Krásný melodický úvod The Night Watch s šumícími činely a přichází Wetton a Crossovy jemné housle, pak tu krásně pracuje i mellotron páně Frippa. Tahle na poměry alba subtilní a křehká skladba by se mohla bez obtíží objevit i na prvních albech kapely, vždy tam Fripp a spol. něco podobného zařadili. Krásná, až pohádková nálada. Podprahové kytary, mellotron a housle zahajují téměř neslyšitelně Trio - máme tady neagresívní, až komorní náladu, polohy známé např. i z vynikající desky Islands. Cross s Frippem tu určitě ovládli pole a zařídili v moři syrového hluku krásný klidný střed alba. Pomalé Brufordovy údery na kotle, pak smršť činelů, kytarové tóny a zběsilá Frippova elektronika, drsná a temná nálada, známá už z předchozího alba, je tu zpět v podobě The Mincer. Srážka studeného, drsného rocku s freejazzem s drtivou bicí prací, na konci se zapojí i studený Wettonův hlas. Experiment až do konce. Jemné elektronické šumění a ruchy, občasné basové údery, přichází Bruford a v doprovodu Frippovy strojové apokalypsy to začíná dostávat tvar. Postmoderní, i těžkým jazzem načichlá nálada, spojující do jednoho Frippovu "sekci" a těžkou rytmiku. Nervní, temná nálada, kterou navíc neustále mění běsnící rytmika, se neustále stupňuje a na konci vrcholí a odeznívá. Tohle je sekec mazec, na jehož vstřebáni jsou jistě ne všichni připraveni, a bubenické absolutorium. A je tady grandiózní závěr - kytary, podporované elektronikou a Brufordovými kotly, pak se celá mašina rozjede - aby se člověk nedostal do pohody, jsou tu nelidské elektronické mezihry, pak vás opět válcuje tenhle pekelný stroj se syrovou kytarou. Podobný model použili KC už v titulce na minulém albu nebo i na dalším v takové Starless. Elektronické perkuse, mellotron a housle, skladba se vlastně několikrát znovu zahajuje a vrcholí v neskutečných nástrojových soubojích, náznaky melodií jsou válcovány a drceny e chaotickými elektrickými výpady a nelidskými bicími. Jsou to King Crimson za hranou experimentu s freejazzem, klasickými vlivy a spoustou dalších prvků, chvíli jsme na rockovém poli, chvíli daleko za ním. K závěru to ale dostává konečně tvar a ve zběsilém a valícím se tempu to odplouvá až do závěru... Míhá se na mě "úsměv" - ale spíše chovance psychiatrické léčebny. Uf!

Starless and Bible Black je rozhodně další z vynikajících počinů karmínového krále, však si hlavní principál také hmotu a tvar hudby hlídal až železnou pěstí. Album je hodně experimentální s více freejazzovými prvky, řada skladeb je instrumentálních a je oproti Lark´s Tongues in Aspic a Red určitě méně přístupné. Ve srovnání s nimi dávám čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba King Crimson - Starless and Bible Black
» popis a diskografie skupiny King Crimson