Kansas / Monolith (1979)

Domnívám se, že především geniální Masque a nadčasové Leftoverture (nezapomínaje na výborný debut) dostalo Kansas mezi smetánku těch nejlepších. S Carry on... přišel průlom do hitparád a vše potvrdilo a zpečetilo album Point of Know Return s nesmrtelmou baladou, no však víte co vane v povětří. A co dál, kapela vcelku slušně rozjetá nechtěla slevit ze svého progresivního přístupu, ale doba a fanoušci si začínali žádat své. Stvořila teda Monolith- desku co potěší věrné, leč už rozhodně neohromí, tak, jako se to podařilo těm předešlým.

Hned první píseň se prostě klasickému fanouškovi Kansas nemůže nelíbit, je zde vše čím soubor doposud disponoval, obsahuje krásnou úvodní melodii, akustickou vyhrávku, košatou stavbu a vše jistí vokál Steva Walshe. Přes tempově svižnější dvojku People of the South Wind s přidaným piánem, živelnými houslemi a parádní basou, přichází na řadu třetí, baladická Angels Have Fallen- v níž si vokální part vystřihne Steinhardt, stojí na jeho houslové melodii v doprovodu piána, výraz se stupňuje a pomaloučku diváka strhává na svou stranu. Walshovi klávesy na sebe upozorní během A Glimpse of Home- klidnnější skladbě, jejíž jednoduší struktůra už nakukuju do dalšího desetiletí. Podobnými pocity nás obdařuje i začátek následující písně, ovšem příchod Livgerovy kytary naše pochybnosti naštěstí rozmetá. Dojem vylepšuje poslední Livgrenovka Reason to Be- duch starých Kansas se vrací a je to více než příjemné.

Už to není co bývalo, přesto stále přijatelné. Odřená čtyřka.

» ostatní recenze alba Kansas - Monolith
» popis a diskografie skupiny Kansas