Def Leppard / Retro Active (1993)

Společně s Whitesnake (etapou alba 1987) jsou pro mne právě Def Leppard nejvíce symbolizující kapelou osmé dekády a kdyby se mě někdo zeptal jak zněla hudba v oné době, bez problémů dotyčnému jako jasný nástin pustím jakoukoliv desku / píseň této kapely z oné doby, její sound jasně prozradí o co tenkráte hudebním producentům, vlastníkům mamutích gramofirem a vlastně i hudebníkům šlo především. V prvotní metalové fázi dospívání jsem o ně nejevil jakýkoliv zájem, byli přeci příliš měkcí, uhlazení, baladičtí, zakousl jsem se mnohem později a desky, nebo spíše stavební kameny hnutí, doby, produkce, jako Pyromania, Hysteria a Adrenalize(nejméně podbízivá), jsem si pořídil, občas poslouchal, ale nikdy mne opravdově u srdce nechytili. Syntetický zvuk (především bicích, vím, vím, nehoda, speciální úprava, automatika, hlavně ale kamarádství a zůstavší Allen, jinak to prostě nešlo a nejde), mne dosti odrazuje. Je tu ale pár vyjímek, pár alb, která snesu: popové, ale pro mne dosti nápadité album X a především pak skvostná jízda Songs From the Sparkle Lounge a v neposlední řadě, jedinečný to zástupce oné dekády (i když vychází v novém desetiletí) kdy D.L. ležel svět u nohou, raritní, b- singlová (především z Hysterie), či chcete-li, výběrová kolekce, naplněna skvělými songy nazvaná Retro Active, o niž se s vámi hodlám podělit.

Zvuk mohutného riffo stroje, před sebou doslova žene úvodní Desert Song- kytaristé se předvádějí ve svých parádách a melodické linky, i celkové zvukové aroma mi přijde velice sympatické, navíc šroubované guitar sólo v sobě cituje klasiku. Paráda.
Dusavý úvod Fractured Love- a ona utlumenost písně jde na efekt, následný refrénový přechod pak dodá na maximální intenzitě, které zdatně napomáhá silově působící Joeův vokál.
Coververze hitu Sweet z pětasedmdesátého Action- v podání D.L. má značné koule a neutuchající energii.
Kouzelnou atmosférou prodchnuta balada Two Steps Behind- patří v katalogu kapely k mým nejoblíbenějším.
Po spíše klasické She's Too Tough- je tu další baladická věc Miss You In A Heartbeat- v jejichž jemných nuancích se může blýsknout celý hudební ansámbl.
Další cover od Micka Ronsona, solidně dynamická záležitost Only After Dark- vcelku bez problémů zapadá mezi klasický styl kapely, ve vícero odlehčeném duchu píseň nepostrádá nápady i svěží práci s vokální složkou.
Metalovým fiffem opevněna Ride Into The Sun, se přetransformuje v osobní favorit nejen této desky, snad i celé leppard tvorby vůbec. Keltskou, klavírně mandolínovou parádičku, prostoupenou zvukem irské píšťalky From The Inside- oplývající neskutečným přívalem emocí, ať už v hudební složce, v té vokální pak především, málokde se mi hlasová poloha Joe Elliotta líbí v takové míře jako právě zde. Tohle je pravý progres hudby D.L.
Čerstvý příval mohutné energické vozby sebou nese Ring Of Fire- kapela jede na 120%, zvuk je kouzelný a kytarové mistrovství různých barev doznává s Elliottovým rozsahem toho pravého emotivního hard rockového rozpuku. Říkám vám, závěr ve velkém stylu.
Ani I Wanna Be Your Hero- se nenechá vedle svých kolegyň zahanbit, ač začíná baladicky, středně tempý přerod, kouzlící akustika a hitový potenciál, posílají skladbu do (sice) boční, (přesto) výkladní skříně kapely.

A to je vlastně vše, pro mne to není rozhodně málo, kvalitní kolekce skladeb se zvukem, který zkousnu lahodněji, než předešlé, sice hitovkami narvané desky, po kterých mi ale kůstka v krku jaksi uvízne a nechce se jí ven :-)

» ostatní recenze alba Def Leppard - Retro Active
» popis a diskografie skupiny Def Leppard