Slash / Slash featuring Myles Kennedy & The Conspirators - Apocalyptic love (2012)

Slash, symbol rebelie, originálni image a hlavně smyslné a jedinečné kytarové hry. Přesto s klidem přiznávám, že mne jako osobnost nikdy příliš neuchvacoval, neovlivňoval a přehřšlem sympatií nikterak nezahrnoval. Dodnes úplně nechápu, jak mohla kolekce jeho bývalé domovské kapely Guns N Roses, Appetite for Destruction strhávat masy, alespoň v 80-átkách se tak zaručeně za velkou louží dělo. Jistě, chápu, v jejich hudbě je jícít velká vzpoura, rebelie, nadšení a jakási punková neurvalost, doplněná sbírkou solidních písní a zapamatovatelných melodií, či refrénů. Kdybych si musel vybrat, klonil bych se spíše k dvoudílnému Use Your Illusion, ve kterých mě některé skladby připadají až geniální, žel bohu, nachází se zde také dost vycpávek, které ale poctivý rocker nejspíš rád přejde. Když bych to zkrátil, tak vlastně žádná z desek na které se Slash podílel, na mne nepůsobí nikterak objevně, či zásadně, krom první desky projektu / kapely Velvet Revolver, Contraband a právě této zmiňované kolekce. A že si jí cením opravdu solidně, potvrdí fakt, že vyjmout z ní dva, tři poslabší kusy, nebál bych se hodnotit známkou nejvyšší.

Už první stejnojmenná pecka Apocalyptic Love- mne dokáže dostat do patřičných obrátek a hned od počátku mne svojský projev Slashova parťáka Mylese Kennedyho strhává na svou stranu, mám za to, že tohoto člověka musíte buďto respektovat, nebo nenávidět, nic mezi tím není. Když na jeho notu nejsem patřičně naladěn, okamžitě cd vypínám, naopak, při příznivé konstelaci, dokáže člověka pěkně nakopat do...
Ve dvojce One Last Thrill- cítím onu punkovou vzpouru a jasný podtón opovržení, skladba upaluje po své ose a Myles šplhající do výšek se s posluchačem opravdu nemazlí.
Standing in the Sun- miluji, zde pro mne začíná nejlepší část alba, prezentována touto a následujícími písněmi, velice tvořivá Slashova hra na pozadí jiskrného a s obrovským nadhledem pějícího Mylese, spousty velkých melodií i perfektních sól.
You're a Lie- hard rock s esencemi Slashových nápadů a opět silně nad věcí intonující zpěvák, riffovačka ve společnosti šlapající rytmiky, prostě paráda.
Zářný klenot se nalézá pod pořadovým číslem pět, skladba No More Heroes- oplývá zapamatovatelnou linkou, přehlednou stavbou a sympatickou rytmickou figurou, navíc Kennedyho artikulace je v těchto místech opravdu hodně příjemná.
Do písně Halo- vložil kytarista spousty šestistrunných fines a nechává je příjemně na posluchače působit.
Tohle je pomník rockovému stylu, sedmá We Will Roam- přináší dokonalost samu, termíny jasně popsané výše, navíc je píseň opatřena neuvěřitelně melodickou stopou v refrénu i celkovou sic jednoduchou, přesto elektruzující kytarovou figurou.
Anastasia- největší hit alba, začíná vybrnkáváním na španělku, do něhož se vpraví jasná riffovací sekce, nabalují se ostatní nástroje a píseň přichází do obrátek, neurvale působící vokální složka vpluje do chorusu s tím správným hitovým nápadem.
Not for Me- až s devítkou se zpomalí, zapotřebí to zatím opravdu nebylo, Slash přesvědčuje s akustikou a grungové aroma nejen ve vokální sekci vyznívá přinejmenším zajímavě.
Bad Rain a Hard & Fast- mne nechávají klidným, kdyby tu nebyly, vůbec bych se nezlobil, znovu se nastartuji až s konejšivou Far and Away- kde cítím ozvěny Pearl Jam a snad i částečně alice v řetězech, skladba je to ale vyvedená.
S poslední Shots Fired- mám ještě jednu možnost, zavzpomínat si na střed alba, je to totiž další nesmírně kořeněná energická jízda.

Zkoušel jsem i následující desku World on Fire, ale její účinek se jen přiblížil dojmům utvářených s poslechem tohoto (pro mne, dá se říci) skvostu.

» ostatní recenze alba Slash - Slash featuring Myles Kennedy & The Conspirators - Apocalyptic love
» popis a diskografie skupiny Slash