King Diamond / Conspiracy (1989)

Na začátku devadesátých let, kdy se nejen v Brně rozjížděly půjčovny cd, tak zhruba v této době, jsem s kamarádem ještě nevlatnili přehrávače/věže s cd mechanikou i kazetou dohromady, na kterých by bylo možno si zapůjčená cd doma v klidu, do druhého dne nahrát, tyto jsem si obstarali až o malinko později. Doba se rychle rozjížděla a my nějakou chvíli měli k dispozici pouze přehrávače na dvoj kazety, zvané dvojče, na kterých bylo možno kopírovat pouze z kazety na kazetu. Než se tedy nákup kvalitnější aparatury uskutečnil, byli jsme odkázáni pouze na poslech kazet (krom jedinců co vlastnili gramofon) a v oné době se někde objevil inzerát, chlápka který vám nahraje na vaše kazety co si jen budete přát, tedy když toto tvrzení krapet přeženu :-) Dotyčný měl k dispozici seznam nahrávek, které sám z půjčovny nahrával sobě i ostatním zájemcům. A to byl obrovský boom!!! Do té doby jsme byli odkázáni pouze na nahrávky známých, jejichž kvalita byla někdy prachbídná a šíře dosti omezená, občas se namanula originálka z Polska a to se bulvy teprve valily. Takže když člověk onoho "nahrávače" kontaktoval a obdržel poté seznam možných interpretů, kteří by z nenedání mohli být na všech těch sonkách, basfkách, tdkáčkách, maxellkách ... ve vašem pokojíku přítomny, zvědavost, nadšení a maximální euforie nebrala konce. Dobře si pamatuji, že ač onen člověk během krátké doby dvakrát změnil adresu, my u něho byli stálí zákazníci a počet kazet se začal úctyhodně rozšiřovat a narůstat. Až pořízení oné věže Aiwa tomuto dění udělolo přítrž, tedy jen návštěvám tohoto chlebodárce, začalo totiž další období, období vlastního navštěvování půjčoven (že jich v Brně bylo dostatečně) a vlastnoručního domácího nahrávání.
Proč ale o tomto všem vlastně píši, vše se totiž pevně váže k této nahrádce, ano album Conspiracy jsem poprvé ochutnal díky onomu člověku s proklatě obsáhlým seznamem u pasu :-) a mám za to, že tahleta nahrávka byla jednou z prvních, společně třeba s ...and Justice for All, Tales From the T.H., americkými Anacrusis, Overkill a spoustou dalších, od této osoby. A proto obrovské díky, za velké objevitelské dobrodružství starých, krásných časů.

Album prezentuje další koncepční příběh, navazující na předešlý epos Them:
Po osmnácti letech (z toho devíti v ústavu) od skončení všech posledních krvavých událostí se King vrací do domu „Amon“, který mu patří podle poslední vůle babičky a k smrti touží po setkání s mrtvou sestřičkou Missy, což mu prostřednictvím snů a dohody o tom, že v noci jim bude „Amon“ patřit, opět umožní „ONI“. King nadále prochází terapiemi u starého známého doktora Landaua, který mu v závěru jednoho sezení nabídne návštěvu jeho matky, kterou od „oněch“ událostí neviděl. V noci se mu zdá o svatbě matky s Dr. Landauem, a když k němu druhý den matka skutečně přichází na návštěvu, vede s sebou Dr. Landaua, s jehož přítomností ovšem King, vědom si své dohody s „NIMI“, zásadně nesouhlasí. Vzápětí jej matka s Dr. Landauem omráčí a v nedalekém kostele přesvědčí kněze, že King je posedlý (vždyť před časem zabil svou babičku!) a je třeba ho sprovodit ze světa. Tak je zanedlouho King upálen v rakvi, aby jeho ostatky mohly být uloženy do hrobu jeho sestry. Černou noční tmou se pak ještě dlouho po vyhasnutí ohně nese Kingovo poslední vydechnutí adresované matce, že kdykoliv se bude blížit tma, vrátí se z hrobu, aby jí strašil.

Vysoce členitá At the Graves- nám album otevírá, temné pohyby violončel a Kingův přednes za klávesového doprovodu, po chvíli svou dekadentní formuli přepustí kolotoči nástrojových změn a velkých melodií, provázející tuto skoro devítiminutovou úvodní kompozici. Mám za to že mistrův vokál je zde ve špičkové formě a dvojice LaRocque/Blakk rozpoutává ty pravé sólo orgie a že je jich tu opravdu požehnaně, vzájemně se proplétají a doplňují, vše je v neustálém pohybu, jak tempo, tak rytmus.
Hitovka, klipovka současně, to je jedna z nejznámějších Diamondových skladeb Sleepless Nights- začíná krásným odlivem španěl prokomponovaných vysoce návykovým riffoidním mistrovstvím, tohle je naprostá kytarová parádička, Mike Dee pevně servíruje své údery, riffy se řítí do propasti a Diamond vytahuje ty nej výšky ze svého repertoáru, krkolomné sólo v návaznosti klasické a kapela s basovou figurou letí dál, další a další sóla té nejvvyšší melodické extratřídy. Tohle je ozajstný poklad.
Třetí Lies- provází ohnivá melodie v celém jejím průběhu, s prvními poslechy působí nenápadně, avšak její kouzlo začíná postupným návykovým ochutnáváním účinkovat bezpečně, pohání ji divoký rytmus Mikea Dee i solidní melodika vně.
K nejoblíbenějším počítám Andyho A Visit From the Dead- klasicistně španělkový úvod, melodicko zvukového charakteru, prochází s přistoupivší basou a bicími čarokrásnou proměnou i díky Kingovů lahodnému přednesu, hraje se na city a vysoký umělecký prožitek, který za chvíli pomocí kytarového motivu a hybné bicí figury, přepustí prostor pro Andyho mistrné sólo i značně efektní tempové změny, přichozí refrén se nese v duchu velkého katarzního vzestupu, mířícího s připraveným guitar sólem k samotnému emočnímu vrcholu.
Varhaní Mendelssohn uvozuje pátou The Wedding Dream- následné zapojení strojového parku s mistrně mířenými Mikeovými údery, působí blahodárně nejen na uši posluchačovi, taktéž na svěžest samotné písně, kterážto tím dostává nezkutečný náboj. Diamond se do svých rolí patřičně stylizuje a bohatost písně tím nabývá dalšího rozměru.
'Amon' Belongs to 'Them'- symbolizují smyslné melodie, které se budou do skladby neustále vracet a vytvářet to pravé podhoubí pro velotoč změn, které tu Andy prezentuje jako velký kytarista své doby.
Something Weird- je čistě instrumentální paráda Andyho kytarové jednotky, které klávesový spodek dodává na patřičné zajímavosti.
Osmá Victimized je opět z pera kytaristova- patří svou progresivní koncepcí k nejnabušenějším věcem na albu, změny jsou tak časté a artově působící, mající v tomto hudebním stylu těžko sobě rovného, melodie následuje melodii, Diamond v top formě, a Mike Dee jako dirigent, který pevně svírá taktovku a dává jasné pokyny kdy a jaký motiv má nastoupit. Démoničnost písně ještě navíc podtrhnou klávesové kudrlinky i další nálož melodických sól, následující chorus je už třešničkou tohoto dortu. Let it be Done desku uzavírá, a vlastně celý příběh konečná spalující instru jízda Cremation.

Předešlý koncept je tedy dotažen do svého konce, zvuková stránka je snad nejdokonalejší z Diamondových děl, vždyť k mixu byl pozván i Chris Tsangarides (který si už za rok udělá světové jméno zvukem nahrávky desetiletí- alba Painkiller od J.P.) a k maximální dokonalosti materiálu přispívá i fakt, že tentokrát dobrou polovinu věcí zkomponoval sám kytarový bůh LaRocqua a přispěl tím k obrovské variabilitě tohoto díla.

» ostatní recenze alba King Diamond - Conspiracy
» popis a diskografie skupiny King Diamond