Recenze
Saga / The Beginners Guide To Throwing Shapes (1989)
Deska z devětaosdesátého The Beginners Guide to Throwing Shapes neskrývá částečné ovlivnění dobou, přesto je v ní pevně zakódováno hledání nových kompozičních cest, které si soubor vytknul za pevný cíl. Osmdesáté roky pomalu končí a za pár let proběhne revoluce na hudební scéně, Sága prochází neustálým vývojem, soubor se ztenčuje, přesto pořád vydává velmi dobrá alba a i když rozpad (čtyřleté přerušení činnosti) klepe na dveře, stihne stvořit ještě tuto desku. Desku na kterou je potřeba
vynaložit víc času a opatrně ji vstřebávat, pamatuju si, byl to boj, ale nakonec si mě jejich melodie podmanily a trumfly syntetický zvukový závoj.
Album nemá závaznější kvalitativní výkyvy, vše se odehrává v duchu Saga stylu, jen částečně upraveném a nakloněném moderním přichozím technologiím. Je tu nacpáno vlastně vše, špetka progresu, špetka A. O. R., hrst popu, vše smícháno dohromady v bohatý rozmanitý koktejl. Jádro tvoří trojice Sadler a bratři Crichtonovi, bubeník hostuje a Gilmoura na
klapkách nahrazují zmínění pánové, kteří nechávají syntezátorům zase jednou dominantní roli.
Když bych měla přec vypichnout nějakou píseň, rozhodně za námahu stojí zajímavé zkloubení kytar a kláves v jedničce How Do I Look, nevadí ani popová Starting All Over, čtvrtá, sugestivní Odd Man Out se zářným kytarovým sólem, úderná, plně rocková kytarovka Scarecrow, nejvíc pak sedmá As i am, tepavá rytmicky pevná a značně vynalézavá pumelice s dokonalým Michaelem v čele.
3,5
» ostatní recenze alba Saga - The Beginners Guide To Throwing Shapes
» popis a diskografie skupiny Saga